Groteskní historie medicíny: Šarlatáni radí pít vlastní odpad jako medicínu! Močí vymítali ďábla, dnes léčí rakovinu?
Moč je i dnes v medicíně považována za skvělý diagnostický nástroj. Lékaři ji ale jako odpadní produkt organismu rozhodně nepovažují za lék. V dobách dávno minulých lidé moč užívali třeba k bělení zubů nebo třeba k vymýtání ďábla. Moderní medicína nám nabízí celou řadu ověřených léků, a tak se nemusíme uchylovat k experimentováním s pitím vlastní moči. Jenže to by nesměla existovat alternativní medicína, která radí přesně to jako všelék. A to i dnes v 21. století.
Moč obsahuje zejména vodu, ale také močovinu, kyselinu močovou, kreatinin, nejrůznější elektrolyty, fosfáty, organické kyseliny, stopové množství bílkovin a občas i hormony, glukóza a vitamíny rozpustné ve vodě. A věřte tomu, že vaše tělo moc dobře ví, proč se těch látek zbavuje. Přesto je historie - ale ve větší míře dokonce současnost - protkaná lidmi, kteří moč doporučují jako lék. A to na absolutně cokoliv.
Doklady o užívání moči jako léku jsou staré tisíce let. V antickém Římě ji doporučovali na bělení zubů, v 8. století irácký soudce povolil užívání moči z velbloudů pro účely medicíny, ve středověku v Evropě moč používali na léčbu zanícených očí. Během 17. století močí léčili boláky způsobené morem, a o století dříve dokonce lékař Jindřicha VIII. doporučoval vojákům, aby rány myli čerstvou močí.
Ještě před nedávnem se věřilo, že moč je sterilní. Není - obsahuje nejrůznější mikroby, které se do ní dostanou z močového měchýře nebo močové trubice. Pro zraněné vojáky v 16. století ale stále byla jako dezinfekce jednoznačně prospěšnější než voda plná nebezpečných bakterií. Stejně tak se dá říct, že pokud budete uvěznění pod zřícenou budovou, nebo se ztratíte v pustině, pití moči bude ta lepší varianta. Moč totiž není v zásadě toxická.
Tuto informaci si nějakým způsobem vykládá i alternativní medicína. Britský naturopat John W. Armstrong na začátku 20. století stál za popularizací auto-urinoterapie. Jeho rodina totiž
