Groteskní historie medicíny: Frankensteinovým monstrem výměnou za delší život? Transplantace hlavy u brouka vedla až k člověku
Došla medicína už tak daleko, abychom mohli transplantovat hlavy lidí na jiná těla? Tuhle otázku už si lidé pokládají více jak sto let. A odpověď byla dlouhá léta „ne“. V poslední době se ale věci začínají měnit. Italský vědec, který transplantaci slibuje už nějaký ten pátek, tvrdí, že v Číně ve spolupráci s místními lékaři opraci již provedl. Úspěšně. Ale jen na mrtvole. Experimentů hodných Dr. Frankensteina už proběhla celá řada. Ne překvapivě ty nejšílenější vyprodukovali asi Rusové. Fotografie dvouhlavých psů jsou jak z hororu.
Prodloužení nebo zlepšení kvality života transplantací mozku nebo celé hlavy na mladé tělo je téma, které je i v dnešní době pokroku stále pořádně velkým tabu. Zároveň jde ale o zákrok, o který se lékaři a vědci pokoušejí už desítky let. Prvním měl být americký chirurg Charles Guthrie, který připevnil hlavu jednoho psa na krk druhému. Transplantovaná hlava prý měla reflexy, ale velice rychle se stav zvířete zhoršil natolik, že muselo být uspáno.
První zdánlivě více úspěšný v této „specialitě“ byl vídeňský biolog Walter Finkler, který se zaměřil na podstatně jednodušší živočisné druhy. Pracoval s klešťankami, moučnými červy a motýly. Jeho postup byl na vědce poněkud...primitivní. Ostrými nůžkami ustřihl hlavy ze dvou různých brouků a vyměnil je. Tekutina, která z tělíček vytekla prý dekapitovanou hlavu přilepila. A heuréka, protože oba hmyzáci přežili.
Finkler prohazoval hlavy samcům se samicemi i mezi různými druhy a výsledný jedinec se vždy choval podle toho, co nařizovala hlava. Jenže pak přišel problém - u moučných červů se ukázalo, že na stimulus reaguje pouze tělo transplantátu a ne hlava. Většina vědců už v jeho době došla k závěru, že hmyzí tělo díky specifické stavbě nervového systému může prostě žít bez hlavy, která by ho řídila.
Průlom přinesli sovětští lékaři a vědci. Ve 40. letech se objevil dokument, ve kterém stalinistický chirurg Sergej Brjuchonenko představuje experiment, ve kterém udržuje při životě useknutou hlavu psa. Je připojená k umělému oběhu a ventilaci a podrobena testu reflexů - pes si olízne nos, pohybuje očima, reaguje na zvuky a snaží se štěkat. Dokument, ve kterém vedci ještě oživili mrtvého psa, způsobil poprask.
