„Nejstrašnější smrt historie.“ Japonec na následky ozáření umíral 83 dní. Odpadla mu oční víčka
V případu, který ukazuje katastrofální následky jaderné havárie, došlo k jedné z nejstrašnějších smrtí, jaká kdy byla zaznamenána. Pětatřicetiletý Hisaši Ouči zažil během posledních 83 dní svého života nepředstavitelné utrpení, píše Daily Mail. V práci byl předtím vystaven rekordnímu množství radiace.
Oučiho utrpení začalo jednoho osudného dne na jeho pracovišti, v továrně na zpracování uranu v Tokaimuře, 112 km severovýchodně od Tokia. Byl tehdy součástí tříčlenného týmu, který 30. září 1999 připravoval uran k použití jako jaderné palivo.
Ouči, stejně jako jeho kolega Masato Šinohara a nadřízený Jutaka Jokokawa, však do procesoru přidali 16 kg uranu - mnohem více, než je bezpečný limit 2,4 kg. Trojice si vzpomněla, že předtím, než začaly houkat alarmy, viděla náhlý modrý záblesk a okamžitě se jim udělalo špatně.
Ouči, který v té době stál nad zpracovatelským kontejnerem, byl vystaven záření o síle 17 000 milisievertů (mSv), což je největší množství zaznamenané u jakékoli osoby v jednom okamžiku. Pro představu, bezpečnostní limit pro osoby pracující v okolí záření je 20 mSv za rok, přičemž 5 000 mSv je považováno za smrtelnou dávku.
Šinohara absorboval 10 000 mSv, zatímco Jokokawa, který se nacházel o kousek dál u stolu, dostal odhadem 3 000 mSv. Všichni tři muži byli rychle převezeni do nemocnice. Přestože Ouči zpočátku vypadal zdravě, během následujících 83 dní se jeho stav neustále zhoršoval. Vystavení radiaci vedlo k tomu, že jeho tělo nebylo schopno nahrazovat odumírající buňky.
Přišel o oční víčka
Jednou z prvních vnějších změn bylo, že mu téměř neustále odpadávaly části kůže. Poté začal mít problémy s dýcháním, protože se mu v plicích hromadila tekutina. Nakonec potřeboval k dýchání ventilátor. Začaly mu také odumírat buňky ve střevech, což vedlo k extrémním bolestem zažívacího traktu a vylučování tří litrů průjmu každý den.
Poškození střev také způsobilo vnitřní krvácení, což znamenalo, že mu lékaři museli denně podávat až 10 krevních transfuzí, aby ho udrželi při životě. Ztráta kůže se navíc stále zhoršovala a nakonec vedla k tomu, že mu z těla vytékaly litry tělních tekutin.
Lékaři se pokoušeli opakovaně přijít s řešením Oučiho neobvyklého zdravotního problému, včetně transplantace kůže a kmenových buněk. Ani silné léky proti bolesti mu však nedokázaly příliš ulevit. Jedním z obzvláště děsivých momentů bylo, když mu odpadla oční víčka, což způsobilo bolestivé vysychání očí. Místní zprávy tehdy tvrdily, že začal „plakat krev“ a prosil lékaře, aby ho přestali léčit.
59. den pobytu v nemocnici selhalo Oučimu srdce, ale na přání rodiny byl třikrát resuscitován. Jeho utrpení skončilo až 21. prosince selháním orgánů. Stalo se tak 83 dní od jeho příjezdu do nemocnice. O několik měsíců později, v dubnu 2000, zemřel na mnohočetné selhání orgánů ve věku 40 let i jeho kolega Šinohara.
Jokokawa byl rovněž hospitalizován, ale po třech měsících byl propuštěn pouze s lehkou nemocí z ozáření. Tato hrůzná událost iniciovala v Japonsku zavedení řady nových právních předpisů, jejichž cílem bylo zpřísnit požadavky na provozní bezpečnost v oblasti jaderné energetiky.
Vždy se nějaký nejde...