V noci z 12. na 13. února 1968 měl Stanislav Jelínek starší (†57) ve středočeských Vonoklasech zavraždit manželku Marii (†53) a tehdy třicetiletého syna se měl pokusit utopit ve studni. Poté zapálil jejich rodinný dům a spáchal sebevraždu.
Pokus o sebevraždu
Syn Stanislav, který v dětství prodělal mozkovou obrnu a byl ochrnutý na levou ruku i nohu, ovšem masakr přežil. A doplazil se do sousedních Černošic ke své tetě. Mnozí si myslí, že byl po tragédii trvale umístěn v psychiatrické léčebně v pražských Bohnicích, jak tomu bylo i v majoru Zemanovi. Tam se měl údajně pokusit o sebevraždu a někteří dokonce tvrdili, že tu i zemřel!
Nový život
Nedělní Blesk ale před lety odhalil, že skutečnost byla velmi odlišná. V léčebně sice krátce skutečně pobyl, poté ale žil u své sestřenice Marie Dekastello. „V těch Bohnicích dlouho být nemohl. Modřiny na těle ani škrábance na obličeji a rukách, jak se dral ze studny, se mu ani nestačily úplně zahojit,“ prozradila Nedělnímu Blesku Dekastello. A popsala i jeho další život, který zasvětil nejen vědě a přísně tajným výzkumům, ale i nové rodině.
Skutečný život Brůny z 30 přípajdů majora Zemana. Nahluchlý podivín zemřel před vysněnou penzí Videohub
Námluvy s KGB
Ještě před tragédií dostal Stanislav Jelínek mladší jako absolvent Fakulty technické a jaderné fyziky ČVUT lukrativní nabídku na práci v USA. Ta ale po událostech v srpnu 1968 padla. A místo do Spojených států zamířil do Moskvy. V tamní radiochemické laboratoři ústavu Akademie věd SSSR působil tři roky pod vedením sovětského virologa Viktora Ždanova (†73) a zabýval se hlavně virózami, infekční hepatitidou a chřipkou. S jeho prací byli Sověti natolik spokojeni, že mu dokonce nabídli, aby tam zůstal natrvalo. Prostřednictvím KGB mu dokonce měla být zajištěna nová identita. „Stačí vaše jediné slovo a navždy a podstatně k lepšímu vám změníme život,“ lákal ho prý sám Ždanov. To ovšem Jelínek odmítl.
Roky v podzemí
Jelínek létal z Moskvy domů obvykle jednou ročně na krátkou dovolenou. Během jedné návštěvy si našel nevěstu, v prosinci 1971 se s ní oženil a v dalším roce se jim narodil syn. Po definitivním návratu z Moskvy ho přidělili na superutajovanou armádní základnu v Orlických horách. Podle všeho to byl Těchonín, kde se v té době údajně pracovalo na látkách a vakcínách zachraňujících život při nasazení chemických a bakteriologických zbraní. Jelínek tam při své práci vycházel z toho, čím se zabýval v Sovětském svazu. „Je to tak, ale na nic se mě neptej,“ řekl někdy v té době sestřenici. „Můžu ti jenom říct, že je to částečně ve skále, částečně na skále a hlavně hluboko v lese,“ mlžil. Celých deset let strávil i s rodinou fakticky v izolaci a utajení.
Skončil jako včelař
Manželka na něho dlouhodobě naléhala, aby si našel klidnější zaměstnání. To nakonec skutečně udělal a přesunul se s rodinou do pražských Letňan, kde dostal byt. Geniální jaderný fyzik a biochemik se takříkajíc na stará kolena živil jako knihovník. Kousek od Mělníka si pořídil zahrádku, kde se na písčité půdě dařilo třešním, měl tam i patnáct borovic a včelín. Začal chovat včely a chlubil se medem, který od nich získával... Stanislav Jelínek mladší zemřel v roce 2003 po záchvatu mozkové mrtvice ve věku 64 let. Pochován je na Moravě, v městečku, kde žila rodina jeho manželky.
