Exministr s třemi adoptovanými dcerami z Číny a šéf konzervativců: Kdo je nový švédský premiér?
Novým švédským premiérem bude šéf konzervativní Umírněné koaliční strany Ulf Kristersson. V dnešním hlasování o tom rozhodl parlament. Kristerssonova strana byla součástí opozičního pravicového bloku, který vyhrál zářijové parlamentní volby. Vládnout bude s podporou protiimigrační strany Švédští demokraté, kteří tak budou mít poprvé přímý vliv na vládní politiku.
Kristerssona jako premiéra dnes v 349členném parlamentu Riksdagu podpořilo 176 poslanců, proti bylo 173 zákonodárců, informoval švédský list Aftonbladet. Kristerssonovi přitom stačilo, aby se proti němu nevyjádřila většina poslanců.
„Parlament schválil návrh, aby se Ulf Kristersson stal premiérem,“ oznámil předseda Riksdagu Andreas Norlén.
Kristersson v pátek uvedl, že se mu podařilo dojednat sestavení nové menšinové vlády s Křesťanskodemokratickou stranou a Liberály podporované protiimigrační stranou Švédští demokraté.
Kristersson ve funkci vystřídá dosavadní sociálnědemokratickou premiérku Magdalenu Anderssonovou.
Švédští komentátoři popisují Kristerssona jako „bystrého, skromného a racionálního, otevřeného diskusi“. Podle nich reprezentuje neoliberální křídlo Umírněných.
Kristersson, milovník komiksů s Tintinem, žije ve Strängnäsu. Je ženatý a má tři dcery, které adoptoval z Číny. S kulatými brýlemi a oslnivým úsměvem „Uffe“ pózoval na volebních plakátech se svým loveckým psem Winstonem.
Výborný řečník s dcerami z Číny
S pověstí výborného řečníka Kristersson v nynější kampani sliboval snížení daní, lepší školy, více elektřiny z jaderných elektráren a radikální zakročení proti zločineckým gangům.
„Švédové, kteří nepracují, se stali novou normou,“ řekl během kampaně a současně sliboval „nastolit v zemi pořádek“. Také slíbil snížit strmě rostoucí ceny energií. Nynější propojení jeho strany s krajně pravicovými Švédskými demokraty odůvodnil slovy, že jsou na „jeho straně politiky“.
K tématu přistěhovalectví Kristersson uvedl, že podporuje integraci uprchlíků do švédské společnosti, ale je pro povinnou kulturní asimilaci a znalost švédštiny; uprchlíci by také podle něj měli pracovat a platit daně.
Tak to je asi další level evropské přistěhovalecké politiky. Nemít vlastní děti a místo nich adoptovat bezprizorní děti z přemnožených národů. A kulturní asimilace je naprostý omyl. Chování lidí je z převážné části definováno geny, a to nelze změnit nějakou nucenou kulturní asimilací. Je potřeba buď kultury přijmout a nechat je vyvíjet se samostatně v koexistenci s hostitelskou kulturou, nebo zcela odmítout. Největší problémy vznikají právě z pochybných pokusů vytvářet nějaké umělé smíšené kultury, což se projeví ve druhé či třetí generaci přistěhovalců, kteří jsou na první pohled integrováni do hostitelské kultury, ale ve skutečnosti je jejich myšlení v rozporu s ní a rozvine se u nich nenávist.
A zrovna na případu vztahu Evropy s Čínou je to zřejmé. Evropa si myslela, že obchodováním s Čínou ji bude demokratizovat a polidšťovat, a místo toho přišla o technologie a posílila čínské totalitní monstrum, které začíná ohrožovat celý svět. 