8°C
Kam oko dohlédlo, byly k vidění stovky nablýskaných strojů stejně jako mototýmy hradní stráže, dopravní a vojenské policie, které nabídly svá exhibiční vystoupení. Zjišťovaly se znalosti účastníků o první pomoci včetně možnosti si vše ověřit na místě. Došlo i na policejní záběry z dopravních nehod a jejich rozbor. Davy obléhaly také techniku, výstroj a vybavení jednotlivých složek integrovaného záchranného systému.
Přišel o nohu, dnes řídí autobus
Na setkání s mottem „Buď vidět! Nežij vteřinou“ přijel i Aleš Eger (45), motorkář, který při nehodě v červenci 2014 přišel o pravou nohu. Nepřízni osudu nepodlehl a dnes pracuje jako řidič autobusu pražské MHD.
I přes hendikep zvládl výběrové řízení na jedničku. Pomohl mu i fakt, že většina autobusů vozového parku má automatickou převodovku, Alešovi tak k ovládání plynu a brzdy stačí jedna noha. Na motorky pochopitelně ani po nehodě nezanevřel.
„Na motorce jezdím dál, ale po osobní zkušenosti jsem už někde jinde. Místo bezohlednosti je na místě pokora. To platí nejen pro motorkáře, ale každého, který vyjede na silnici,“ řekl Blesku Aleš.
Vůle, víra, naděje
Jeho příběh o silné vůli, víře a naději fascinuje. „Nehoda pro mě znamenala životní restart. Přehodnotil jsem své hodnoty, snažím se to říkat jiným. Měli bychom si uvědomit, proč něco děláme určitým způsobem špatně a proč to nezměnit,“ míní Aleš.
Ročně najezdí za řídítky až 40 tisíc kilometrů, střídá terénní, sportovní a cestovní stroje. Zároveň ale zkouší více jezdit na uzavřených tratích. A má jednu radu.
„Doporučil bych spíš motorku s nižším obsahem, tak do půl litru. Čím víc koní, je podle mě zbytečné, na běžných cestách stejně stroj pracuje jen na třetinu výkonu. A ještě jedna věc. Jezdec by měl být součástí motocyklu. Mnozí jej berou jen jako nástroj, který je má na silnicích zviditelnit. A to je špatně. Jak říkám, je to o pokoře,“ podtrhl Aleš Eger.
