Takzvaný dlouhý protokol je jedna z podpůrných metod, která se používá při asistované reprodukci formou přenosu oplodněného vajíčka do dělohy (IVF – fertilizace in vitro). Dlouhý protokol je vhodný zejména pro mladší ženy s dobrou zásobou vajíček. Aplikace dlouhého protokolu spočívá v podávání dvou typů léků. První cyklus medikace je založen na lécích, které činnost vaječníků zpomalí a následně se přistoupí k podávání léků na podporu jejich činnosti. Uvádí se, že procento úspěšného oplodnění při použití dlouhého protokolu se pohybuje okolo 40 %. Tento podpůrný postup je ovšem nevhodný pro starší ženy, případně ženy trpící syndromem polycystických vaječníků.
Prvním dítětem, které se narodilo díky použití metody IVF, byla v roce 1978 Louise Brown. Její rodiče se o početí bezvýsledně pokoušeli devět let a nakonec jim pomohl až vynálezce této pionýrské metody Robert G. Edwards, který za tento objev dostal Nobelovu cenu. Díky této metodě se Louise o čtyři roky později narodila ještě sestra Natalia.
