„Ježíšek neexistuje.“ Kdy říct dětem smutnou pravdu a zlomit kouzlo Vánoc?

Do jakého věku je ještě rozumné dětem vyprávět historky o Ježíškovi? 

Z mé zkušenosti dětí kolem osmého roku tuší, že s Ježíškem to není úplně tak, jak jsme jim  kdysi napovídali. Svou roli hrají kamarádi, kteří jejich víru nahlodávají, protože už ví, jak to je. Důležitou roli hraje, jestli se dítě samo ptá, zda skutečně Ježíšek dárky nosí. V takovém okamžiku bych s ním promluvil a situaci vysvětlil. Určitě bych nelhal a netrval na tom, že na Ježíška musí věřit, koneckonců lhát se nemá, ne? Aspoň tak to mnoho rodičů své děti učí...  

Eliška Kaplicky stráví Vánoce se synem zesnulého Jana, odstřižená od světa

Další důvod je spíše praktický. Představte si, že jste ve třídě, kde věříte na Ježíška jako poslední. Dokážu si představit, že se tímto přesvědčením můžete snadno u spolužáků a kamarádů stát terčem vtipů. Historky o Ježíškovi bych tedy vyprávěl jen do té doby, abych nezvyšoval šance svého potomka, že mezi vrstevníky bude za pitomce. 

Jak vést děti k tomu, aby si i pod stromek nepřály úplně všechno, na co si vzpomenou? 

Je přirozené, že pokud jsou děti zvyklé dostat, na co ukážou, budou i od Vánoc očekávat uspokojení všech svých přání. Obecně je v pořádku dětem nekupovat vše, co chtějí, i kdybychom si to mohli finančně dovolit, a také jim vysvětlovat, že nemohou mít cokoli kdykoli. I když nám to může být někdy líto.

Jedna z nejlepších věcí, kterou pro své děti můžeme při výchově udělat, je nerozmazlit je. Pokud vedeme děti naší výchovou celkově ke skromnosti a nemateriálnímu zaměření, budou i v dospělém životě lépe snášet frustraci z případného momentálního nedostatku a nemožnosti mít to, po čem zrovna touží. 

Máme brát vážně prohlášení většiny babiček, mně nic už nekupujte, já nic nepotřebuju? Opravdu se najdou lidé, kteří nechtějí alespoň malý dárek pro radost?

Otázkou je, co si představujeme pod slovem dárek. Pro mnoho lidí to může být hmotná věc, kterou buď užitečně a prakticky použijí, nebo se s ní potěší. Skvělým dárkem může být ale i něco nehmotného. Třeba milá návštěva, rozhovor, povzbuzení, zážitek. A někdo je šťastný, když může obdarovat druhé, což je pro něho samotného dar nejkrásnější. Uvědomme si i my, jak jsme šťastni, když vidíme své děti s radostí a očekáváním trhat balící papír na svých balíčcích.  

Myslím, že můžeme důvěřovat mnoha babičkám, když říkají, že nechtějí nic hmotného. Jsem však přesvědčený, že naše pozornost pro ně bude báječným dárkem, i když není ozdobena mašlí. Ale ať se především zamyslí každý nad svými blízkými a rozhodne se podle toho, jak je zná. Jistě ne každý, když říká, že nic nechce, musí mluvit pravdu. Jinými slovy - nerad bych házel všechny babičky do stejného pytle. 

Jak bych měl postupovat v případě, když se chci Vánocům úplně vyhnout? 

V naší zemi se před Vánoci prchá špatně. Pokud jsou pro někoho Vánoce tak nepříjemné, že se jim a všemu, co s nimi souvisí, chce vyhnout, nezbývá mu myslím nic jiného než odjet do takových končin, kde se tento svátek neslaví.