Jednatel České mykologické společnosti Vít: Konec houbaření v Česku kvůli změnám počasí?
Mimořádně teplý podzim sice prodlužuje houbařskou sezonu, ale rozhodně ji nezachrání – byla nejhorší za desítky let. Přináší sucho konec houbaření v Česku? I na to odpovídá Aleš Vít, jednatel České mykologické společnosti a člověk s mimořádně zajímavou minulostí – před revolucí šéfoval zřejmě nejslavnější restauraci v Česku.
Letošní horko a sucho způsobilo, že v lesích toho moc nevyrostlo. Pokud by se podobná léta opakovala, hrozí zánik houbaření v Česku?
„To ne, podhoubí je houževnatý organismus, který snadno regeneruje. Proto houbařům radím – nepropadejme trudomyslnosti a na letošní nepovedenou sezonu rychle zapomeňme.“
Přitom jak na konci léta sprchlo, vypadalo to ještě nadějně..
„Tak ony nějaké houby stále rostou, ale bohužel se nedostavil jejich očekávaný podzimní plošný a hojný růst. Podmínky pro klasické rodinné houbaření prostě nenastaly.“
Co kromě sucha nám nehrálo do karet?
„Vítr – jakmile fouká, růst hub se zastaví.“
Proč?
„Protože vítr vysušuje. Hlavní houbařská sezona obvykle začíná koncem září proto, že ustupují horka, nastupuje vyrovnané počasí, kdy už není rozdíl mezi dnem a nocí takový, začnou se tvořit mlhy, rosa, více prší. Houby musí nabírat hmotu, což se děje, když je dostatek nadzemní vlhkosti – a nefouká.“
Znáte stovky hub, vám se asi nestane, že byste z lesa nic nepřinesl?
„I to se může stát. Ale je pravda, že pro většinu českého národa houby nerostou, pokud nenarazí na hřiby, lišky nebo bedly.“
O hodně se ochuzují?
„Víte, já každého, kdo sbírá čtyři pět druhů zaručeně ověřených jedlých hub, chválím. Je to skvělá prevence proti otravě houbami a to nejlepší, co můžete udělat pro zdraví své i vašich blízkých.“
A co se sbíralo ve vaší rodině?
„Jsem z kraje z Jizerských hor, konkrétně z Velkých Hamrů, kde je houbami požehnáno, jako děti jsme o prázdninách z lesů nosili hlavně kozáky a křemenáče, postupně jsem se učil poznávat další a další druhy.“
Od koho jste se nejvíc naučil?
„Během Střední školy společného stravování v Podskalské ulici jsem navštěvoval houbařskou poradnu České mykologické společnosti v Karmelitské ulici. Tam jsem se mimo jiné seznámil s mým pozdějším velkým vzorem a výborným znalcem hub Ing. Květomírem Kuncem. Účastnil jsem se jeho poraden, poslouchal, co vypráví lidem, vypomáhal jsem při výstavách. Později, po vojně, jsem zůstal v Praze již natrvalo a dál se pilně věnoval houbám.“
A stal se z vás mykolog?
„Ne! Nejsem mykolog, houby nejsou mým povoláním. Já jsem mykofil.“
Znám hodně rybářů, co chytají ryby, ale nikdy by je nesnědli. Vy si na houbách pochutnáte?
„Ano. Nějakou dobu jsem se takzvaně hledal, abych posléze zjistil, že kromě jejich poznávání a fotografování mě nejvíc naplňuje jejich využití v kuchyni, jsou předurčené pro experimentování.“
Takže hned po škole jste s nimi v kuchyni začal kouzlit?
„Hned ne. Nejdříve jsem nastoupil do Vaňhovy rybí restaurace na Václavském náměstí. Byla to jedinečná profesní zkušenost. Mezi spolupracovníky jsem měl příležitost poznat i některé pamětníky, kteří tu pracovali již za první republiky.“
Těch pár poctivců už na plesk raději nechodí