9°C
Tři příběhy ze života českých mamánků: Úspora peněz, nebo životní poslání?
Bydlet s rodiči až do třicítky? To má své klady, ale i zápory. Člověk má sice nižší náklady na bydlení a provoz domácnosti, pořád ale zůstává v očích rodičů malým dítětem. Navíc naučit muže z mamahotelu pomáhat při domácích pracích může být peklo. Obzvlášť, když bral full servis své maminky jako standard.
Mladí u svých rodičů asi nejčastěji zůstávají, protože se ještě nedokážou finančně postavit na vlastní nohy. Marek by se sice rád z mateřského hnízda odsunul, jeho finanční situace mu to ale neumožňuje.
„Čekám, až má přítelkyně dostuduje, najde si práci a následně si společné bydlení snad můžeme dovolit. Nejdřív ale po zkušební době, vzhledem k tomu, že jistota dnešní práce je mizivá,“ popisuje Marek.
Jako rovnocenné spolubydlení zase vidí soužití s matkou jiná naše čtenářka. „Nebýt u mamky, nemohla bych si dovolit platit penzijní pojištění, úrazové pojištění, stavební spoření a zároveň splátku auta,“ podělila se o svůj příběh. Auto byla jejich společná investice. Svou matku vozí k lékaři a společně pak vyráží za nákupy.
„V současné době psychosociální a ekonomické nestability může dokonce bydlení u rodičů po dvacítce být výhodou pro obě strany. Pokud ovšem potomek pracuje a přispívá. Zdravý dvacetiletý člověk nemá důvod být závislý na rodičích, stejně tak jako rodiče nemají povinnost dvacetiletého klacka dotovat,“ říká koučka Petra L. Krajčinovič.
Muži odchovaní v mamahotelu jsou průšvih
Soužití s mamánkem je peklo – tento názor potvrdí spousta žen. Obzvlášť když se jedná o muže, který měl o vše postaráno a ohledně domácnosti nemusel nikdy hnout ani prstem.
„Mamánci jsou v manželství fakt průšvih. Nejenom že jsou rozmazlení a všechna práce je na ženě, navíc mívají tendenci ženu srovnávat s vlastní matkou a vyžadují po ní, aby vařila a všechno dělala jako jejich matka, což vede většinou k rozvodu,“ napsala naše další čtenářka svůj zážitek.
Podle Petry L. Krajčinovič by rodiče neměli už od útlého věku dítěte zapomínat na to, že jednoho dne vyletí z hnízda. Měli by mu dopřát prostor k rozhodování, ale s určitými mantinely, které si vytyčí.
„Já osobně razím heslo, že ideální je doprovázet dítě životem s rukama v kapsách, nepoponášet ho a neodklízet překážky. Tím, že ratolesti vymeteme cestičku, ničemu nepomůžeme, ba naopak. Navíc si přenese tyto vzorce chování i do dospělého života a bude očekávat, že se někdo postará," dodala koučka.
Témata:
Související
To je věc názoru, na nějaké "dříve" nehraju. Moji rodiče koupili normální domek na dobré adrese někdy v r. 1962, za cenu odříkání a očekávání spousty práce. Prostě se nespolehli na to, že jim město přidělí nějakou králíkárnu, ve které budou přežívat. No a toto nám, svým potomkům, vštípili, takže jsme náš majetek zvelebovali-namísto prázdného vysedávání před činžákem s cigárem v ústech.
