Kramný to své divadlo dohraje až k soudu! Říká kriminalista z případu Studna

Blesk: Už v srpnu jste říkal, že pachatelem je Petr K. Myslíte si to i teď, nebo máte pochybnosti?

Karel Malý: Opravdu jsem přesvědčen, že to udělal on. Ale něco si myslet a dokázat to jsou naprosto odlišné kategorie. Ostravští kolegové si musí být důkazy hodně jistí, když už zveřejnili informace o elektřině.

Jak přišli na to, že to byla elektřina?

Během pitvy, která trvá zhruba hodinu až dvě podle náročnosti i stavu těl, soudní lékaři museli najít stopy po popáleninách elektrickým proudem. Někdy se hledají velmi těžko, ale objevit se dají vždycky. Takže tuhle informaci museli mít čeští kriminalisté od samého počátku a klobouk dolů, že ji tak dlouho utajili. Mnohdy je špatně, když se něco hned vykecá.

Žalobce Kramného promluvil: Vraždu elektřinou jsme tajili schválně!

Co se tedy podle vás v Egyptě stalo?

Vidím to tak, že se chtěl zbavit ženy elektrickým proudem a nešťastnou náhodou to odnesla i dcerka. Třeba když maminka dostala ránu, holčička k ní přiskočila ve snaze jí pomoci a elektřina zasáhla i ji. Jinak si to vysvětlit nedokážu.

Od spáchání zločinu do obvinění Petra K. uplynulo dlouhých 224 dní. Proč došlo k zadržení až nyní?

Kriminalisté museli získat jasné důkazy, že to bylo takhle a ne jinak. Čekali na výsledky nejrůznějších expertiz, zajišťovali stopy, podrobně zkoumali jeho minulost, vyhodnocovali jeho výpovědi, výsledky z detektoru lži, postupně vyslechli desítky svědků, mnohé nepochybně opakovaně.

Proč?

Protože se ukáže, že během prvního výslechu nebylo něco řečeno správně a dotyční musí znovu vysvětlovat.

Myslíte si, že ho policie 24 hodin denně sledovala?

To bych neřekl. Sledovačka se nasazuje na daleko složitější případy, kdy je potřeba rozkrýt kontakty mezi lidmi, odhalit například místo, kde je něco schováno, a podobně. To v tomto případě myslím nutné nebylo.

Vybavíte si případ, kdy pachatel zabíjel elektrickým proudem?

Pokud si dobře vzpomínám, tak ne. A co to vypovídá o pachateli? Že té elektrice rozumí. Že musel mít představu, jak to tam funguje, protože v každém státě je to trochu jiné.

A prozrazuje to něco o povaze pachatele?

To si netroufám říci, byl bych v tomto ohledu velmi opatrný. Když jsme vyšetřovali orlické vraždy, tak jedna oběť byla zabalena do drátěného pletiva a hozena do přehrady, a pak jsme měli dva narvaný v sudech. To byl naprostý unikát, do té doby jsme nic podobného nezažili.

Když se ale vrátíme k vraždám uvnitř rodiny, je pro ně něco typické?

Vždycky záleží na konkrétní situaci, která vyplyne z kontaktu těch dvou lidí. Ale je pravda, že například nůž používají spíš ženy. Jak jsou na něj z kuchyně zvyklé, sáhnou po něm i při vraždě. Aby žena vraždila třeba sekerou, to jsem nezažil.

Pokud v Egyptě opravdu zabíjel Petr K., zjevně to měl dokonale promyšlené. Myslel jsem, že v rodinách se obvykle vraždí především v afektu.

Zrovna včera jsem jel kolem Mladé Boleslavi a vybavil si případ, kdy se tam nějaký člen okresního výboru partaje potřeboval zbavit manželky. Měl to poměrně promyšlené – nejdříve ji uškrtil, tělo naložil do auta, odvezl k rybníku, hodil ji do vody a ještě ji zatížil starým akumulátorem z auta

Zjevně soudruh někde udělal chybu.

Špatně tu baterii uvázal, žena vyplavala a on byl rychle dopaden. Pachatel vždycky udělá nějakou chybu. Vybavuji si přepadení vozu, který převážel peníze z pobočky Komerční banky ve Slaném do Kladna. Oba strážci byli v autě zastřeleni, peníze pryč. Netrvalo dlouho a měli jsme to objasněné.

Na základě čeho?

Někdo si tenkrát všiml, že ve voze neseděli muži dva, ale tři. V dobré víře naložili kolegu, který chtěl hodit ze služby domů do Kladna. Když jsme usoudili, že peníze budou u něj v bytě, vyžádali jsme si souhlas k domovní prohlídce, profilcovali celý kvartýr, ale nikde nic. Technici už chtěli odejít, ale všimli jsme si, že podezřelý trochu strnul, když někdo šáhnul na křeslo. Tak jsme ho otočili, rozřízli zespodu látku a peníze se sypaly.

Trochu jsme ale odbočili od vražd v rámci rodiny. Zažil jste ve své praxi, že by někdo půl roku takhle přesvědčivě hrál nevinného, nebo dokonce komunikoval s médii?

To si nevybavuji. Ale když člověk dojde do situace, kdy bude hrát to divadlo, musí ho dohrát až do konce, tedy až do soudu.

Pokud promyšleně vraždil Petr K., jaký by si zasloužil trest?

Většinou lidé požadují, aby za smrt byla smrt. Ale já osobně jsem nikdy pro trest smrti nebyl, neuznávám ho. Byl jsem rád, že nikdo z případů, na kterých jsem dělal, nebyl takto odsouzen.

Měl jsem pocit, že kriminalisté spíše těžce nesou, když je pachatel třeba brutální vraždy po letech propuštěn.

Není to tak. Většina kriminalistů chce mít vyřešený případ. Pro mne bylo důležité, že byla uznána vina, ale kolikrát jsem ani nevěděl, kolik pachatel dostal.

Tak jinak: Bylo vám někdy až líto, jaký trest pachateli hrozí, protože to byl v podstatě nešťastný trouba?

Tohle se stávalo, někdy mi bylo některých pachatelů líto. Například když chlapovi ženská celá léta zanášela, on se to pak dozvěděl, napil se na kuráž a šel domů udělat harakiri… V podstatě to někdy byli nešťastní lidé, kteří se dostali do problémů a nebyli schopni je vyřešit legální cestou.

Mrazivý telefonát Petra K. matce: Jak jsem oživoval Klárku (†8)

Jaký je to pocit, když dopadnete takového pachatele?

Na jednu stranu je to uspokojení, že je případ vyřešen, na druhou tam je hořkost, že pachatel je vlastně pitomec. Ale víte, vždycky jsem dbal na to, aby se moje případné úvahy nepromítaly do práce na případě. Cit si má člověk nechat na doma.

Stalo se vám, že soudce udělil výrazně nižší trest, než jste si představoval?

Mně to vážně nikdy nezajímalo. Kolikrát zločinci chtěli vědět, kolik mohou čekat u soudu. Nikdy jsem jim neřekl, že si myslím to a to. Vždycky jsem odpovídal, jaká je za daný skutek trestní sazba. Abych někomu mazal med kolem úst, nasliboval hory i s horákama a oni pak dostali doživotí, bych nepovažoval za férové. Proč slibovat, že soudce bude shovívavý?

A sliby, že když bude spolupracovat, soudce k tomu přihlédne?

To dřív neplatilo, možné je to v určitých případech až nyní.

Jak často pachatelé zapírají, i když důkazy proti nim jsou naprosto nezpochybnitelné?

Když to na většinu lidí takzvaně spadne, snaží se zapírat. Ale až si to pak srovnají v hlavě, postupně jim jsou předkládány důkazy, řada z nich se později i přizná a řekne, jak to opravdu bylo.

Vybavíte si konkrétní případ, kdy jste měli jasné důkazy, a přesto pachatel zapíral?

Takových bylo a je! Když někdo chtěl kecat blbosti, tak jsem mu spíš poradil, aby nemluvil vůbec, protože budu mít méně práce a nebudu ty blbosti muset psát. Nikdy jsem ze sebe nechtěl dělat úplného pitomce. Tak jsem přišel na tohle řešení.

Kteří zločinci vás opravdu vytočili?

Za celou kariéru to byl jediný pachatel, který mě namíchl, a to Venca Novák, který měl na svědomí tři vraždy, dvě loupeže a tak dále. Během výslechu jsem s ním napsal 78 stran na stroji, postupně jsem mu předkládal důkazy, dával najevo, že kecá a já to vím. Když mu pak nesli večeři, už visel na okně. Já myslel, že mě vezme čert. Byl to jediný pachatel, kterému jsem nemohl vysvětlit, že jsem nebyl tak blbý, jak si myslel.

No, prakticky to uznal. Mimochodem, také jste při výsleších zvyšoval hlas, jak vídáme v seriálech?

Stává se to, operativci občas tíhli i k tomu někomu nějakou ubalit, ale já jsem byl toho vždycky odpůrcem. S těma lidma se musí jednat na úrovni. Navíc když leckterý pitomec bude tvrdit, že je nevinný, a vy s ním budete mluvit slušně a řádně mu to podáte, kolikrát sám dojde k tomu, že je blbost zapírat, a přizná se.

Měl jste nějaký rituál, když jste případ uzavřel?

Když se taková lapálie objasnila, měli jsme z toho radost, ale že bychom pořádali mejdan kvůli tomu, že do toho někdo spadl? To ne. Navíc v praxi je to tak, že když děláte na případu, souběžně naskakují další, které se musí průběžně dělat, nic se nedá odložit na později.

A přitom se to objevuje ve všech seriálech – celý tým řeší jeden případ.

No jo, pro filmaře je to velice schůdná cesta, ale v životě je to úplně jinak.