Vyvrcholením úsilí Williama Lobkowicze o zachování národních kulturních pokladů je zřízení Lobkowiczké knihovny na zámku v Nelahozevsi a plánované vytvoření muzea v rodném domě Antonína Dvořáka tamtéž. Kvůli uchování sbírek založil William také Lobkowiczkou nadaci, která má pečovat o památky a umělecké předměty, aby se zachovaly pro budoucí generace.

Lobkowicz tak získal nejvyšší ocenění, které univerzita uděluje, a stal se členem její akademické obce. Do Plzně přijel v doprovodu manželky Alexandry Florescu. Je potomkem jednoho z nejstarších českých šlechtických rodů, jehož kořeny sahají do 14. století. Pochází z roudnické větve a spravuje část rodinného majetku Lobkowiczů v ČR, kam patří například zámek v Nelahozevsi, zámek v Roudnici nad Labem i známý Lobkowiczký palác v areálu Pražského hradu.

Po absolutoriu na Harvardské univerzitě, obor Evropské dějiny, se věnoval podnikání. Krátce po roce 1989 se přestěhoval do Čech a ujal se majetku své rodiny. Posledních 25 let věnuje úsilí na záchranu, obnovu a zpřístupnění rodinného majetku veřejnosti.

Jako dar od ZČU dnes obdržel Lobkowicz ručně šitý talár a čepec podle návrhu Heleny Krbcové, která vyučuje v Plzni fashion design. "Přemýšleli jsme, co by se dalo přidat k jedinečným uměleckým sbírkám Lobkowiczů, a rozhodli jsme se navrhnout a nechat ušít nádherný talár a čepec z nejvzácnějších materiálů. Na čepec jsme nechali vyrobit speciální schránku, uvnitř které je certifikát, obsahující, kdo talár dostal, od koho a proč," řekl děkan Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Josef Mištera, který Lobkowicze na ocenění navrhl.

Schránku na čepec navrhla Petra Soukupová, vedoucí ateliéru kniha a tvarování papíru. Je z pravého hedvábí, obsahuje i prvky ze sametu a saténu, na zadní části je rodový erb Lobkowiczů. Talár má zvláštní vak na uložení z hedvábného taftu se znakem rodu.

"Příběh našeho rodu, jenž v posledních 70 letech dvakrát přišel o veškerý svůj majetek a dvakrát jej získal zpět, vykazuje určité podobnosti. Tou nejvýznamnější je, že jsme nikdy nezapomněli, kde jsou naše kořeny, a že jsme se mohli díky sametové revoluci vrátit a zapojit do budování budoucnosti České republiky, a to zejména na poli kulturního dědictví a vzdělávání," uvedl Lobkowicz.