Chanoch Levin je jeden z nejvýznamnějších izraelských dramatiků, zemřel v roce 1999 na rakovinu. Na svém kontě má pět desítek dramat a kabaretních koláží, vydal dvě knihy básní a dva romány. Psal i pro rozhlas, televizi a film. "U nás se jeho dílo objeví teprve potřetí na jevišti. Ale je velmi populární a hraný nejen doma v Izraeli. Třeba ve Francii se dočkal 35 uvedení, v sousedním Polsku 20. Poláci o něm píší jako o jediném polském autorovi, který nikdy nenavštívil Polsko," dodal Kabeš.

Levin má pověst satirika a provokatéra, který se pouštěl do izraelské politické reality. Byl ale i autorem, jehož zajímal lidský úděl ve světě bez Boha. Smysl existence, strach z prázdnoty, významnost či nevýznamnost lidského bytí na zemi, prázdnota a naplnění, strach ze smrti. "Témata, která se dotýkají všech a každého. Témata těžká, dalo by se říci depresivní. Ale nad způsobem, jakým to dělá, se místy musíte hodně smát, i kdybyste nechtěli," poznamenal Kabeš.

Židovský humor, který vychází ze zoufalství člověka ze sebe samého, je často zkratka, jež umožňuje snášet nesnesitelné, uvolňuje úzkost. Smiřuje s údělem. Divák to najde i ve Strastech života, které jsou strastmi stárnoucího manželského páru Jony a Levivy Popochových. "Je jim kolem pětapadesáti, děti jsou z domu, a tak si jaksi zbyli. Jedné noci se Jona probudí a bolí ho na prsou. Bojí se smrti a začne lamentovat nad svým životem, nad svým manželstvím. Rozjíždí se drama dvou lidí, kteří nemají než sebe," popisuje příběh Kabeš.

Drama má místy podobu téměř skeče dvou klaunů. Vážné věci jsou najednou směšné, tragické se mění v komické. Dialog je všechno, jen ne jednotvárný. "A po smrti mi zahřívej místo vedle sebe, pokud odejdeš přede mnou," říká Leviva a Jona odvětí: "Ajajaj, Levivo, ty a tvoje věčné úkoly - a nemám cestou na věčnost také vynést smetí?"