Ve sklepeních plzeňského celního ředitelství zřídili před několika lety své muzeum sami celníci. Vystavují zde množství listinných dokumentů, staré uniformy, zbraně, přenosné pokladny, trezory, štíty, celní pomůcky i ukázky pašovaného zboží. Muzeum mapuje nejdůležitější události historie celnictví od středověku po současnost. Listiny, tabulky, plánky a schémata dokumentují úlohu mýta a cla, vývoj a organizaci celnictví i úkoly finanční stráže a celníků. Nabízí ucelenou kolekci uniforem finanční stráže a celníků od 19. století po současnost nebo pohled do kanceláře finanční stráže z doby před rokem 1918.
Z novodobé práce celníků představuje třeba důmyslné skrýše pašeráků a prodejců padělaného nebo zakázaného zboží. Jsou tu ukázky zabavených zvířat zahrnutých do mezinárodní úmluvy o obchodu s ohroženými druhy CITES - korály, kobry, preparovaní chránění živočichové nebo kolekce výrobků z krokodýlí kůže. Celníci ukazují také například zabavené zařízení na výrobu alkoholu a podobně.
Vlastní muzeum chtěli celníci podle Bartáka už desítky let, postupně tak vznikal archiv a depozitář stovek předmětů spojených s povoláním, jehož kořeny sahají do hluboké historie. "Celníci se začali objevovat v době, kdy se začalo obchodovat a vznikaly státní útvary, které potřebovaly nějak financovat svou činnost," řekl Barták. Patronem celníků je jeden z evangelistů, svatý Matouš, který býval celníkem.
Muzeum v Plzni si může po objednání prohlédnout veřejnost, výuku o historii povolání zde jako součást vzdělání ročně absolvuje kolem 120 nově přijatých celníků.
