Ve své práci kombinují filmové obrazy z archivů s vlastním filmovým materiálem a komentářem. Osobitou metodou tak využívají filmový materiál jako nástroj pro zkoumání jak obrazových, tak společenských struktur.

Farocki, rodák z Nového Jičína s indickými předky, zemřel loni v létě v 70 letech. Přestože patřil k nejdůležitějším německým umělcům poválečného období a odborníci jeho jméno řadí k těm, jako jsou třeba Gerhard Richter nebo Markus Lüpertz, v původní vlasti jeho práce není širší veřejnosti příliš známá. V roce 2007 některé jeho filmy uvedl festival v Jihlavě, samostatnou výstavu mu připravila v roce 2009 pražská galerie Tranzitdisplay.

"Haruna Farockého jsem nikdy nepotkal. Týden poté, co jsem obdržel jeho email, kde souhlasil s touto výstavou, jsem se dozvěděl, že zemřel," uvádí kurátor současné výstavy Michal Novotný. Přestože plánoval koncept výstavy vytvořit v konzultaci s Farockým i Baladránem, nakonec do něj zasáhli jen dva z nich. "Nezbylo tedy než připravit jakousi retrospektivu nebo spíše průřez jeho tvorbou pro tuzemské publikum," řekl kurátor ČTK.

"Jelikož nevytvářím nic než videa, výstava mých prací může být poměrně nudná," napsal Novotnému Farocki v posledním mailu. "Možná je největší síla Farockého práce právě v tomto momentu, který tak ironicky nazval. V tom, jak ztvárňuje fungování mocenských aparátů jako vlastně banálních, technických, mechanických a bez afektů a jak přesně určuje pozici filmu mezi výkonem této moci a stejně banálním zabavením diváků. A jak jednoduše to dokáže sdělit," říká Novotný.

Návštěvníci výstavy tak uvidí autorův nesmlouvavý příspěvek k dobové debatě nad válkou ve Vietnamu Neuhasitelný oheň z roku 1969, známý rozhovor Farockého s filozofem Vilémem Flusserem, taktéž s českým rodákem, s nímž debatuje nad úvodní stránkou bulvárního deníku, nad vztahem typu písma a druhem snímků, jež podobná média ve svých úvodníků. Obraz a text vzájemně zvyšují účinek, který má informace na svého konzumenta. Mezi celkem šesti Farockého díly jsou ale i práce z 90. let či z poslední doby.

"Cílem duo výstav v galerii Futura byla vždy spíše lidská konfrontace umělců, jejich setkání, osobní spolupráce a dialog, než to, abychom poukázali na určité společné body v jejich díle. Domnívám se, že právě i to bylo pro Haruna Farockého hlavním motivem, proč s výstavou souhlasil," míní Novotný.