Vilkou prošla smrt...

4. 1. 2004
05:00

Dvojnásobná vražda starých manželů Jaroslava (77) a Věry (73) Saxlových z Radotína u Prahy stále nedává policii spát.

Splést si krev oběti s rozšlapanými jahodami je svým způsobem umění. Jenomže přesně tento omyl souseda zavražděného manželského páru dovolil vrahovi nebo vrahům získat před policií náskok. Zatím si jej udržují. Dosud nevyřešený případ smrti manželů Jaroslava (77) a Věry (73) Saxlových z Radotína u Prahy v létě roku 1996 doslova otřásl celým okolím. Především brutalitou a nemilosrdností, s jakou byla dvojnásobná vražda spáchána. K přehlédnutí ale není ani vysoký stupeň zvláštního tajemství, halícího celý tento případ. Jednoposchoďový domek manželů Saxlových stojí až na samém konci Slavičí ulice v Radotíně. Ze dvou stran ho obklopuje les, kterému tu říkají Malý háj, pak je tu - až na nejzazším konci zahrady - sousedův plot a nakonec příjezdová cesta. Ten domek je vlastně takovou zvláštní samotou uprostřed civilizace. Hluk tam žádný nedoléhá, nikde není nikdo vidět, ale v případě potřeby je to všude blízko. Právě tyto okolnosti kdysi vedly manžele Saxlovy k rozhodnutí usadit se v Radotíně na stará kolena. Postupně zvelebili zahradu, nechali si tam vyhloubit i bazén 10x10 metrů a starý pán, jako náruživý zahrádkář, vlastnoručně postavil skleník. Pozemek o rozloze padesát na sto metrů s mnoha ovocnými stromy a keři umožňoval život v naprostém soukromí. Žádné cizí zvědavé oko ho narušit nemohlo. Tato přednost místa se oběma manželům ale nakonec vymstila... Šestý červenec roku 1996 byl už od rána teplým dnem, ale obloha slibovala přeháňku. Proto soused Saxlových, pan Ludovít R., raději pravidelné venčení svého psa uspíšil. Krátce po návratu domů uslyšel volání. Na policii později vypověděl: "Byl to ženský hlas a připadalo mi, že křičí o pomoc. Těsně poté z toho směru, kde bydlí Saxlovi, zaznělo pár prásknutí, tak jsem vzal psa a šel jsem se tam podívat." Několik desítek metrů k jednopatrovému domku starých manželů nešel dlouho. Ke svému překvapení uviděl na zahradě jakéhosi muže. Byl to jen okamžik, protože ten chlápek se jakoby přikrčil, vklouzl za roh domku a zmizel. "Popsat ho nedokážu, ani jak byl oblečen, ale na hlavě určitě měl bílou pletenou čepici, možná kulicha," uvedl Ludovít R. později do protokolu. Protože u svých sousedů nikdy nebyl, namířil si to rovnou ke stavení, ke vstupním dveřím. "Vzal jsem za kliku, ale otevřít nešlo. Na zemi bylo něco červeného, vypadalo to jako rozšlapané jahody, a tak jsem si toho ani nevšímal. Volal jsem několikrát, ale když se nikdo neozýval, odešel jsem domů. O skleníku v té zahradě jsem vůbec nevěděl," vypověděl pan R. Ve skleníku v té době ležel už mrtvý Jaroslav Saxl se třemi kulkami v těle, z toho jednou v lebce. Jeho manželka se zhroutila na schodišti uvnitř stavení. Byla střelena čtyřikrát do zad a jednou do hlavy. Policejní lékařka později ve své zprávě upřesnila, že starý pán nejspíš svého vraha přes okna skleníku viděl. Jakoby na obranu totiž zvedl k obličeji svoji ruku, vrahova kulka jí prošla, přerazila kost nad loktem a skončila v hlavě mrtvého. Jeho tělo se zhroutilo do záhonu rajčat a paprik, které šel natrhat k snídani... Jeho manželka určitě musela slyšet výstřely, možná i křik a rachot tříštěného skla. Sešla tedy po schodech dolů a tam se zřejmě potkala s vrahem. Poloha jejího těla svědčí o tom, že se před ním snažila uprchnout po schodech nahoru. Byla zasažena celkem pěti kulkami. Otvor po jedné z nich krvácel nad pravým uchem, čtyři další zásahy byly na zádech paní Saxlové. Jejich okraje ve svetru oběti byly »se zakouřením«, kdosi tedy střílel z bezprostřední blízkosti. Dokonce není vůbec vyloučeno, že v době, kdy se do domku manželů Saxlových pokoušel dostat jejich soused, bránil mu v otevření dveří právě vrah. Časový snímek, zhotovený policií, to připouští... Oba mrtvé objevil jejich příbuzný ještě týž den, ovšem nejméně dvě hodiny po jejich zavraždění. Ihned informoval policii, ale právě tohle prodlení hraje až dosud rozhodující roli v zatím neúspěšném vyšetřování případu. Mezitím totiž pořádně zapršelo. "Je to k neuvěření," pokrčil rameny podplukovník Josef Mareš, vedoucí oddělení vražd na správě policie hlavního města Prahy. "Málokdy se stane, abychom byli tak blízko k pachateli nebo pachatelům a zároveň tak daleko od nich." Vraždící zbraň byla pouze jedna, ale pachatelé mohli být dva. Navědčují tomu některé stopy na místě činu, nedopalky z cigaret i odebrané biologické vzorky. Záhadou stále zůstává motiv dvojnásobné vraždy. Saxlovi měli doma, v dřevěné skříňce v obývacím pokoji, asi šest vkladních knížek na víc než půl miliónu korun, 13 000 v hotovosti. V kuchyni se při ohledání místa činu našel také malý trezor s dalšími vkladními knížkami, sto padesáti tisíci korunami v hotovosti, s pár dolary, librami a jinými valutami. Nechyběli ani jiné cenné věci. To vše zůstalo netknuto, stejně jako peněženka zavražděné s necelými dvěma tisíci korunami. Pan Saxl byl v okolí znám tím, že bojoval za války v Anglii, v řadách československých letců a nedlouho před svou smrtí obdržel vyznamenání. Mezi lidmi se tehdy říkalo, že k tomu »dávají velké peníze«, ale o ně vrahům zjevně nešlo. Vyšetřovacích verzí byla celá řada, policisté se soustředili i na poměry v příbuzenstvu zavražděných. Jejich vzdálená teta, Anna H., jim prý proti vůli dalších členů rodiny chtěla věnovat většinu všeho majetku, který získala v restituci. To se "jistým lidem" nelíbilo a policisté se o tom dozvěděli. Dozvěděli se ale i o spekulacích, jako by za smrtí manželské dvojice mělo být cosi z jejich dávné minulosti, že to nebyla "jen" vražda, ale poprava, a že nitky k vrahům je nutné hledat za hranicemi. Nic z toho se ale nepotvrdilo. Policejní svazky o radotínské dvojnásobné vraždě obsahují stovky stránek. Čas od času k nim přibudou další, protože případ uzavřen ani zdaleka není.

Doporučujeme
Další videa
Články odjinud