Tak popsal zdravotní stav své ženy Jiří Pomeje poté, co nečekaně ulehla do nemocnice v Krakovské. A tohle všechno kvůli potratu, který možná nebyl, protože lékaři vypracovali zprávu ne na základě laboratorních testů, ale informací od pacientky.

Pomejemu se vymklo mediální kormidlo z ruky a bárka reality se vydává
vlastní cestou. Média už mu nevěří, čtenář kroutí hlavou, těch pohádek je
nějak moc. Je to jako ta o nenasytném Otesánkovi, co začal buchtou a skončil u táty s mámou a povozu s koňmi. A pak už najednou nebylo co jíst, protože všechno už bylo sežráno.

Iveta je teď tam, kde začala a kam se pak tolikrát vrátila: Na diskrétní
klinice pro bohaté, kde byla skoro tak často jako na pedikúře. Tam z ní
vyháněli alkoholické démony, pumpovali žaludek plný prášků a sešívali
pořezané žíly. Vítej zpátky.

Ve stínu virtuálních dramat se krčí otazník, který je důležitější než drama
samo. Ten otazník je na konci věty, která zní: Kde je Artur (13)? Neptám se proto, že bych se to chtěl někde dočíst, ale proto, že bych to chtěl prostě vědět.

Soud před pár týdny vyšel vstříc jeho otci Ladislavu Štaidlovi: jejich syn
zůstal v péči matky, ale je pod neustálou kontrolou sociálních úřednic.

Lze předpokládat, že je teď Artur u táty. O mámě se dozvěděl totéž, co
mnohokrát předtím, tedy že je nemocná. Jestli si přečetl noviny, zjistil, že
je to ještě horší, že jeho máma umírá.

Život tohohle kluka, kterého baví videohry, skejťácká hudba a hamburgery se stal veřejným majetkem, stejně jako život a teď už vlastně i smrt jeho
matky.

Bartošové se podařilo přesvědčit opatrovnický soud, že už nepije, slíbila,
že už se nebude podřezávat a její život dostal po svatbě se zadluženým
hercem nový řád. Její poslední hospitalizace může znamenat, že soud otevře případ znovu. A tentokrát už to nemusí dopadnout tak, jako posledně.