8°C
Pražský fotograf David Těšínský začínal fotit už na základní škole. S kompaktním fotoaparátem zpočátku spíš otravoval své spolužáky, než doopravdy fotil. Později se dostal na střední školu zaměřenou na fotografii a již v devatenácti se focením živil: „Ze začátku jsem dělal všechno. Cokoliv. Když jsem se trochu etabloval, začal jsem pracovat pro různé noviny a tím vším jsem si vydělával na ty nezávislé projekty,“ popisuje první roky samostatnosti David Těšínský.
Ve dvaceti letech přišel i jeho první větší úspěch. Osm měsíců dokumentoval život skupinky narkomanů. Docházel k nim do squatu, byl přítomný u „vaření pervitinu“ a zažíval s nimi i překvapivé situace: „Jednou jsme spolu pili a já potřeboval na záchod. Šel jsem se tedy vymočit a nechal všechny věci v místnosti. Foťák, mobil, peníze. Prostě všechno. Když jsem šel zpátky, došlo mi, že to můžou snadno ukrást. Ale věci tam ležely, jak byly. Asi postřehli, co mi běží hlavou, a říkali mi – Davide, kdybychom chtěli, už dávno bychom tě okradli,“ vypráví, jak ho přijali mezi sebe.
Vymítání ďábla v Etiopii
Nedlouho poté vyrazil fotit svět: Japonsko, Indii, Malajsii, Thajsko, Kambodžu. Na cestách ho často doprovázeli místní, a tak lépe poznal tamější život: „Jel jsem do Etiopie fotit vymítání ďábla a pomáhal mi tam takový fajn klučina. První noc jsme pili s jeho kamarády. Bylo to v pohodě a sranda. Doma nás pak čekalo nepříjemné překvapení. Zámek dveří byl vypáčený. Všude tma, kolem neznámý slam. Vešli jsme dovnitř a v místnosti byl jeden z jeho kamarádů. Hrabal se mi ve věcech. Ti dva se spolu začali tvrdě rvát. Už první pěstí stříkala krev na zeď. Já jich taky pár schytal, když jsem se je snažil oddělit. Situaci nakonec uklidnila průvodcova maminka, která žila hned vedle,“ vzpomíná na první noc v Etiopii fotograf.
Putoval pak měsíc po africké zemi a snažil se vyfotit tamějšího slavného vymítače. Podle Těšínského si na vymítání ďábla postavil byznys a inkasoval od chudých Etiopanů obří částky: „Byl jsem u toho, jak mu stará babička dala sto dolarů, které běžně vydělá za celý měsíc práce. A ještě na ni megafonem křičel, že je to málo,“ říká Těšínský. Dva týdny vymítače hledal a pak během čtyř dnů nafotil celou sérii.
Masoví vrazi na Ukrajině
Poslední zveřejněné fotky pořídil na Ukrajině. Vyjel fotit válečnou zónu v Donbasu: „Vystoupil jsem v blízkosti válečné linie a chtěl se seznámit s vojačkou, která mi měla dělat průvodkyni. V tu chvíli po nás začal střílet sniper. Rychle jsme se skryli k zemi a schovali do blízké rozbořené základny,“ mluví David Těšínský o „vřelém přivítáním“ v Donbasu. Několik dní pak strávil s vojáky a fotil je. Na Ukrajině se seznámil s dalším novinářem a vymysleli téma sériových vrahů.
Po měsíci byla schválená všechna povolení k návštěvě věznice v Charkově. Své doživotní tresty si tam odpykávají odsouzení vrazi: „Seděli jsme tam s nimi s kolegou v návštěvní místnosti. Oni byli bez pout. Přítomen byl jen jeden strážný. Občas si odešel na kafe a nechal nás tam o samotě,“ směje se už dnes Těšínský: „Většina těch vrahů projevovala emoce a byla to i sranda. Výjimkou byl Ruslan Khudoliy, který byl odsouzen za vraždu 29 lidí. Jako jediný byl spoutaný. Ten chlap neměl žádnou mimiku. Žádné emoce,“ popisuje svůj zážitek se sériovým vrahem.
Více se o něm můžete dočíst na jeho fb profilu: https://www.facebook.com/DavidTesinskyOfficial/
Na výsledky jeho práce se podívejte v galerii:
