Poruchy »dys-« jdou často ruku v ruce, ale ani jedna z poruch neovlivňuje intelekt. Vznikají často již v prenatálním vývoji například špatným vývojem příslušné části mozku nebo hormonálním vývojem, ale k poruchám může dojít například i po úrazu. Nejde ovšem o mentální retardaci.

Lenka Krejčová z DYS-centra Praha vzpomíná na případ žáka, kterého rodiče kvůli problémům s psaním a čtením poslali na učiliště, protože se domnívali, že na střední školu nemá. On ale nakonec vystudoval dvě vysoké školy.

„Rodiče i učitelé mají někdy pocit, že je to výmluva, že kdyby se dítě více snažilo, mohlo by ty problémy překonat,“ říká Krejčová.

Zvlášť děti mohou tyto poruchy ve školním věku značně traumatizovat a vyřazovat z kolektivu. Péče o »dys-děti« je sice již jiná než dříve, i učitelky s nimi pracují, ale ve třídě, kde je dalších 25 dětí, to jde jen omezeně. Je proto třeba co nejrychleji navštívit odborníka. Hlavní diagnostiku dělají pedagogicko-psychologické poradny, dětem a rodinám ale pomáhají i nezisková sdružení.

Školáci třeba posilují zrakové a sluchové vnímání nebo se učí finty, jak si slovo rozdělit a snáze přečíst nebo napsat. Existují také speciální pomůcky jako slabikář pro dyslektiky nebo výukové počítačové programy. Platí přitom, že čím dřív se problém podchytí, tím lépe.

Jaké jsou poruchy:

* dyslexie - vývojová porucha čtení

* dysgrafie - vývojová porucha psaní

* dysortografie - potíže s pravopisem

* dyskalkulie – potíže s matematikou

Příběh čtenářky: Dcera má dyskalkulii

Problémy s matematikou měla dcera už od druhé třídy. Ve škole mě vůbec neupozornili, že může trpět dyskalkulií – specifickou poruchou počítání. Ostatní předměty nebyly problém, ale počty – to byl opravdu horor. Začala jsem se o poruchy učení zajímat a došla k závěru, že u dcery půjde zřejmě o dyskalkulii. Objednala jsem jí na vyšetření do pedagogicko-psychologické poradny a ta mé podezření potvrdila. Od té doby dcera musí každé dva roky vyšetření podstupovat znovu. Poradna vypracuje pro školu zprávu s doporučením, jak při výuce dcery postupovat. Je pravda, že v posledních letech je přístup pedagogů velmi vstřícný, ale někteří tuto poruchu jen neradi berou na vědomí. Dcera například obtížně pracuje v zeměpise se slepými mapami, ale nová zeměpisářka její poruchu nerespektuje.

Poslední dva ročníky dcera navštěvuje novou školu. Co se týče matematiky, fyzika a chemie je zde přístup kantora velmi chápavý a vstřícný. Dcera může při matematických testech používat kalkulačku, na vypracování má víc času než ostatní. Některá zadání dostává jiná než ostatní. Učitel se jí víc věnuje, o přestávkách nebo po vyučování jí složitější látku vysvětlí. Jeho systém hodnocení dcery je osobnější, ovlivněný právě touto specifickou poruchou učení.

VÝZVA! MÁTE TAKÉ ZKUŠENOSTI S PORUCHAMI »DYS-«? JAK SE S NIMI VYROVNÁVÁ VAŠE DÍTĚ? PORAĎTE OSTATNÍM ČTENAŘŮM! Své příběhy pište na e-mail: monika.rubeskova@blesk.cz