Netajíte se tím, že Vinohrady jsou vaší srdeční záležitostí. Čím vás tato čtvrť uchvátila?

Prožil jsem tady podstatnou část života. Vinohrady pro mě mají neuvěřitelné magické kouzlo, které znovu a znovu objevuji každý den. Stačí jen chodit s očima vzhůru a uvědomit si, co nám tady dědové a pradědové zanechali. Dívat se po všech těch nádherných fasádách, fantastických sochách, štukaturách. Je to neuvěřitelné, co umělečtí řemeslníci tenkrát dokázali udělat a co bychom my měli schraňovat. Není divu, že Vinohrady odjakživa přitahují i řadu významných osobností, bydlelo tu a bydlí i mnoho hereckých kolegů. V Mánesově ulici žil například Jirka Adamíra, Karel Augusta, opodál Karel Effa, Jaroslav Štercl, Dana Medřická…Vinohrady jsou velmi inspirativní.

Autor: archiv Jana Přeučila

Vzpomenete si na první vinohradské bydlení?

S mojí první ženou Štěpánkou jsme jeden čas bydleli v Makarenkově ulici, což je dnešní ulice Jana Masaryka. Pak jsme se asi po dvou nebo třech letech rozhodli, že bychom chtěli do většího bytu. A objevili jsme nádherný byt v Mánesově ulici, kam jsme se přestěhovali. Vidím to jako dneska, bylo to 1. prosince 1971. Od té doby žiji stále ve stejném domě, na stejném patře. Moje druhá žena Evinka byla naší sousedkou. Do Mánesovy ulice se přestěhovala v roce 1982 z bytu po babičce, který měla u Národního divadla. Stali se z nás životní partneři, sestěhovali jsme se a Vinohrady oba milujeme. Evinka dokonce přiznává, že je má raději než Prahu 1.

Která místa patří k vašim nejoblíbenějším?

Nemáme žádnou chalupu ani chatu, čili my prožíváme na Vinohradech všechna roční období. Vzhledem k tomu, že s Evinkou milujeme zahrádky, tak s příchodem léta, kdy se otvírají, máme velkou radost a trávíme tam úžasné chvíle. Zahrádky i rádi objevujeme, neuvěřitelné, milé a příjemné jsou například v různých dvorech. Jedna nádherná je u českého rozhlasu. Když do ní vejdu, mám pocit, jako bych byl někde v Řecku. Pak máme velice oblíbenou zahrádku v Jugoslávské ulici, které říkáme u našeho vodotrysku. Zdobí ji totiž malý vodotrysk a právě tady se dá strávit úžasný večer, když je velké vedro.

Autor: archiv Jana Přeučila

Jsou pro vás zahrádky nejen osvěžující, ale i inspirativní?

Velice inspirativní. Spřádáme tam nejrůznější plány, o všem možném tam hovoříme, když je potřeba, tak tam i zkoušíme, opakujeme si texty, jak my říkáme, herecké breptačky. Inspirativní je ovšem i naše zamilovaná kavárna Faux Pas, kde se odehrávají všechny moje pracovní schůzky, kde se také učím texty a připravuji plány. Tady mám zase pocit, že jsem sice na Vinohradech, ale trošičku i ve Francii. Dopřáváme si tu skvělé vínko, lahodné čaje a mají tu výtečné palačinky. Pestrost zahrádek, kavárniček a restaurací je v této části

Prahy 2 neuvěřitelná. Rádi chodíme na indické speciality a nedávno jsme objevili nekonečně dobrou cukrárnu vedle pošty v Italské ulici, kde prodávají pravou italskou zmrzlinu. Když ji ochutnáte, už nebudete chtít jinou!

Síť obchodů a služeb je u vás podobně pestrá?

V Římské ulici je špičkový obuvník, který opraví cokoliv. Máme tu i několik krejčovství. Pokud potřebujeme spravit, zašít nějaké oblečení, tak s tím nám vypomůže sousedka. V našem okolí se dá nakoupit snad úplně všechno, jsou tu obchody s běžným sortimentem i butiky s módou, s nábytkem a zahraničními delikatesami. Po ruce je i prodejna čerstvých ryb nebo galanterie. Oblíbenou masnu máme na náměstí I. P. Pavlova, kam se vyplatí dojít.

Autor: archiv Jana Přeučila

Máte mezi obchůdky i své favority?

S mojí ženou jsme vyznavači čajů. Vše zatím čaji i léčíme. Jsme proto pravidelnými zákazníky obchůdku, který sídlí v Balbínově ulici. Tam nás už za ta léta magistři znají a vědí, co nám na jaký neduh pomáhá. Na Vinohradech jsou i velice krásná květinářství, kde s oblibou kupuji kytičku pro svou ženu. Kolem nás je i řada bazarů, a dá se říct až vetešnictví. Čas od času tam také rád zabloudím. Když tam člověk zajde, tak objeví neuvěřitelné poklady. Když jsme hledali rekvizity pro Bláznovy zápisky, tak jsme například skleničky na likér nakupovali v jednom z bazarů v naší ulici. Majitelé říkají, že u nich často skončí celá pozůstalost po člověku, který se dožil vrcholného věku a odešel. Takže ta historie vlastně pokračuje dál.

Právě jsme vstoupili do nového roku. Co vás na poli pracovním čeká?

Hraní a zase hraní! Máme, zaplať pánbůh, obsazený takřka celý rok. Naše divadélko, které jezdí po vlastech českých, moravských i slezských, je velice žádané, což nás nesmírně těší. Čas od času dělám i semináře rétoriky pro různé vzdělávací agentury. Je zajímavé, že v této internetové době je čím dál větší zájem o živé slovo. Mojí velkou láskou je rozhlas, kde mám pořad Humoriáda. V Českém rozhlase jsem velice často a je s ním spojeno i další kouzlo Vinohrad. Vždy si uvědomuji, že rozhlas je vlastně centrem Prahy, protože vždycky, když se děly významné dějinné události, tak vinohradský rozhlas tam hrál zásadní roli. Ať už šlo o rok 1945, 1969 nebo 1989. Tam vznikal ten požár, který se pak rozhořel po celé republice. Těším se i na Letní shakespearovské slavnosti, kde už devátou sezonu hrajeme Veselé paničky windsorské. Práce je dostatek, objevují se i věci v oblasti filmu, tak snad to vyjde.