Skladby, které patřily do oblíbeného repertoáru Josefa Suka mladšího, provedl Filharmonický komorní orchestr. V první polovině zazněly Rondo A dur pro housle a smyčcový orchestr Franze Schuberta se sólistou Janem Mráčkem a Koncert pro dvoje housle a orchestr d moll Johanna Sebastiana Bacha se sólisty Mráčkem a Vlastimilem Kobrlem. Druhou část programu otevřela Smuteční hudba pro violu a smyčce Paula Hindemitha se sólistou Karlem Untermüllerem. Obecenstvo koncert ocenilo dlouhotrvajícím potleskem.

Josef Suk se narodil 8. srpna 1929 v rodině inženýra Josefa Suka, syna slavného skladatele, který byl pouze amatérským houslistou a především majitelem cukrovaru. "Od samého počátku, kdy jsem dostal od svého tatínka housle, na mne doléhal onen zavazující pocit očekávání, dostojím-li přáním a nadějím, které do mě vkládali moji rodiče a tehdy ještě žijící dědeček. Tento velký závazek naplnění rodové tradice poté vroubil po všechny další dny celou mou vlastní uměleckou dráhu," vzpomínal Suk mladší, který v letech 1946 až 1951 studoval houslovou hru na pražské konzervatoři, v období 1951 až 1953 na Akademii múzických umění, z níž byl však z politických důvodů vyloučen. V roce 1952 založil Sukovo trio. V roce 1961 byl jmenován sólistou ČF a absolvoval s ní mnoho zahraničních turné a řadu recitálů v jejích komorních cyklech. Spolupráce trvala až do roku 1990.

V roce 1960 získal Josef Suk zápůjčkou housle od Antonia Stradivariho Duc de Camposelice z roku 1710, které věnoval československému státu krátce před svou smrtí Váša Příhoda. Suk hrál také na Stradivariho nástroj Libon a housle Princ Oranžský, které postavil Giuseppe Guarneri del Gesu. Dlouhá léta hrál také na nástroj od Přemysla Špidlena.

Jeho hra se podle odborníků vyznačovala nádherným, plným, sytým tónem, křišťálově čistou intonací a stylovou interpretací. Za své nahrávky obdržel řadu významných cen. Během své dráhy natočil snímky pro domácí i zahraniční gramofonové firmy, které získaly řadu cen, například šestkrát pařížskou cenu Grand Prix du Disque Académie Charles Cros, Edisonovu cenu v Nizozemsku, cenu Mozartovy společnosti ve Vídni a další. Je držitelem Zlaté desky Columbie z roku 1978, Zlaté desky Supraphonu a v roce 1999 získal platinovou desku Supraphonu za 1,112.000 prodaných nosičů. Zemřel 7. července 2011 v Praze.