Bondyho Šaman bude podle ní u Švandů druhým titulem z trojice her o prorocích, vizionářích a básnících. První byla Země Lhostejnost v režii Doda Gombára věnovaná Karlu Krylovi. Do konce sezony se na jevišti objeví inscenace Možná, že odcházíme podle spisovatele Jana Balabána. Tu pohostinsky připraví režisér Martin Františák, premiéra bude 29. března.
Novela duchovního otce českého undergroundu, do níž Bondy otiskl svůj oslavný a zároveň nelítostný autoportrét, je fantaskním příběhem o soudruhu Šamanovi, kdysi mocném kouzelníkovi primitivní lidské tlupy, jehož sláva a schopnosti začínají nebezpečně upadat. A co hůř - pravěkou společností obchází Tajná bezpečnost, která Šamana chodí průběžně kontrolovat.
"Dali jsme si za cíl vzývat ducha doby. Chceme mluvit o naději a zkáze, o tom, jaký lítý boj člověk musí se sebou vést, aby poznal sám sebe. A také o tom, jak je těžké pak sám se sebou žít, natož pak žít s ostatními lidmi," uvedla k adaptaci Čermáková. Představení popisuje jako "poetické, chaotické, egocentrické a morálně naléhavé, ale i hudební, záměrně nedůsledné a vědomě prolhané".
Podle režisérky má hra drsný a svébytný humor, poezii, i napínavý příběh a silnou hudební linku. Herci proto vezmou do ruky různé hudební nástroje.
Robert Jašków bude v inscenaci tančit, bubnovat a zároveň řešit problémy celého lidského pokolení. Herce, známého z televizních seriálů Expozitura, Kriminálka Anděl, Vyprávěj či filmů Bobule nebo Smrt pedofila, oslovilo téma práskačství a Státní tajné bezpečnosti, vyrovnání se se sebou samým a se svými démony, ale i téma šamanismu, buddhismu, křesťanství, sexu, jingu a jangu.
Dramaturgem hry je Martina Kinská, scénu a kostýmy navrhla Jana Preková, inscenační tým doplňuje hudebník Petr Kofroň.
Egon Bondy (1930-2007) byl básník, prozaik, esejista, filozof a překladatel, celoživotně spjatý s neoficiální literaturou a uměním a radikálně levicovými postoji. Jako mladý navázal několik klíčových přátelství s Karlem Teigem, básníkem Ivo Vodseďálkem, nonkonformní literátkou Honzou Krejcarovou, s výtvarníkem Vladimírem Boudníkem a spisovatelem Bohumilem Hrabalem. Řadu jeho básní zhudebnila skupina Plastic People of the Universe. Do obecnějšího povědomí veřejnosti vešel nejvíce díky knihám Bohumila Hrabala, například Morytáty a legendy, Něžný barbar.
