Na 35 procent nahlášených škod spáchaných živly připadá podle průzkumu právě na povodně. Je tedy až paradoxní, že se škod z povodní obává pouhých osm procent dotázaných. Tuzemské pojišťovny se na řešení katastrofických škod podílí dlouhodobě méně než 50 procenty. Polovina postižených, často i opakovaně, platí škody po povodních ze svého nebo se spoléhá na příspěvky od státu, které však nestačí.
"Nejhůře nás zasáhly povodně v letech 1997 a 2002. Statistiky pojišťoven o výši škod i počtu pojistných událostí však jasně dokazují, že jde téměř o každoroční problém. Povodně z roku 2009, způsobené lokálními silnými bouřemi, měly například na svědomí přes 17.000 pojistných událostí v hodnotě dvou miliard korun," uvedla manažerka komunikace asociace Marcela Kotyrová.
Právě takovéto události jsou nebezpečné, jelikož se dají jen velmi těžko předpovědět. Navíc se mohou vyskytovat v místech, kde je jejich pravděpodobnost relativně nízká, upozornil na nepředvídatelnost povodní Libor Elleder z ČHMÚ. Průběh posledních let podle něj jasně ukazuje na to, že povodně a záplavy nejsou problémem jen velkých řek, ale i zdánlivě nevinně vypadajících menších řek a potoků.
Příkladem typické letní povodně způsobené vydatnými srážkami je také ta z roku 2010 v Jizerských horách, Beskydech a na Slovensku. Loni v červnu pak byly povodně způsobeny několika vlnami vydatných srážek, které zasáhly zejména Čechy a částečně Moravu. Opět šlo o menší vodní toky, jakými jsou Výrovka, Mrlina nebo Botič a Smutná.
"Tato situace není zcela neznámá. Výskyt extrémních povodní, ať lokálních či regionálních, například mezi lety 1870 až 1900 připomíná dnešní stav. Z toho logicky vyplývá, že je vhodné přihlížet také k historickým záznamům o velkých vodách a umět je využívat," podotkl Elleder.
