Vzhledem k jisté nevzdělanosti v oblasti etikety, nedostatkům, jež se v oblasti předepsaného společenského oděvu česká společnost bez výjimky postavení stále dopouští, pořadatelé ke vstupence do Opery pro jistotu přikládají návod na nutný dress code, to znamená jakýsi manuál na to, co si obléci. Od pánů se očekává smoking, společenské polobotky (taneční lakýrky) plus motýlek. Nikoli byznys oblek s kravatou! Od dam slavnostní róba, rozhodně dlouhá toaleta, nikoli malé večerní!
Ideál versus skutečnost
Malé odchylky se tolerují, ale nevhodně vyparáděné návštěvníky prý pořadatelé, jak tvrdí ředitelka Plesu v Opeře, Zuzana Vinzens, vyvedou. Do jaké míry tato bohulibá teorie odpovídá praxi, těžko posoudit. Mnohé jistě organizátorům v necelé tisícovce hostů unikne. Plastová (údajně neviditelná) ramínka podprsenky jistě ve zmíněném manuálu zanesena nejsou a tak lze pokračovat dál. A nekontroluje se ani celkový outfit při příchodu na bál, nakolik slupka zimního oblečení na róbě, smokingu konvenuje danému stylu, outfitu výjimečného večera.
Sportovně elegantní plášť (v případě hororu bunda) na vysoce společenské kreaci touženému kreditu Plesu v Opeře rozhodně nepřidají. I když si návštěvníci nevhodný kabát ve foyer svléknou, dámy u šatny zují kozačky a z igelitek vytáhnou večerní střevíčky. Ono totiž vždycky jde o celkový dojem, jenž začíná a končí na schodech do Státní opery. A také platí, že i když dress code plesu šaty formálně vyhovují, nemusí spolu s doplňky, se stylingem spojenou vizáží očekávanou míru elegance, noblesy, osobité kreativity splňovat.
P.S.
Dnes večer první módní ochutnávka z příchodů do Opery. Další módní policie z plesu zítra během dne. Kdo všechno na něm vkusem selhal, nudil nebo zazářil?
Módní policie: Andrea Verešová umí (rekonstruovaná?) ňadra prodat Františka Čížková, Jan Jedlička
