7°C
Adam hrál druháka Bajzu v době, kdy už chodil do osmé třídy. Že hrál prcka, mu nijak nevadilo. Až později – v sedmnácti, když představoval v Divadle Rokoko dvanáctiletého Adriena Molea, prožíval pubertu, a tehdy se mu příčilo, že je na jevišti za školáčka. Dnes se směje, že byl vždycky trochu opožděný.
Do seriálu se dostal díky tomu, že už rok předtím točil s režisérem Karlem Smyczkem seriál Správná šestka o dětech, na objednávku německé televize. Režisér pak zvolil téměř stejné obsazení pro Bylo nás pět.
Doma byli čtyři…
„Odmalička jsme se sestrou Sandrou chodili po nejrůznějších konkurzech. Myslím, že maminka nás měla doma dost, byli jsme čtyři sourozenci. Chodili jsme i na různý kroužky. Bylo pro ni asi fajn, když jsme na pár dní zmizeli z domova. Já mám teď malé dítě, tak si umím představit, jak musela energie čtyř dětí doma působit,“ směje se Adam Novák.
Naštěstí je oba se sestrou bavilo hrát, takže to nebrali jako nepříjemnou povinnost. „Natáčení seriálu trvalo skoro rok a se sestrou se nám líbilo hlavně to, že jsme se dostávali do různých míst. Taky jsme tou dobou nemuseli chodit do školy, což bylo fajn…“ Do školy chodil Adam sporadicky, proto musel nakonec jeden ročník opakovat.
Scénograf a malíř
Už během angažmá v Divadle Rokoko věděl Adam, že herectví nebude jeho jediná profese. Studoval střední uměleckoprůmyslovou školu a zajímala ho scénografie. „Měl jsem to na střídačku, hraní a malování. Když jsem ale pak přemýšlel o tom, co by mě víc bavilo, dal jsem přednost výtvarnu. Teď dělám všelicos, scény v divadle, obrazy, navrhuju interiér hospod. Zrovna nedávno jsem navrhl jednu hospodu na Malé Straně a sotva jsem to dodělal, tak to tam zkrachovalo. Ovšem ne díky mně,“ směje se Adam.
Pomáhal dořešit interiér, který byl úděsně zařízen současným nábytkem doplněným starobylým trakařem. Vymyslel pár jednoduchých motivů a fresek, které sám namaloval. Vystavuje ovšem hlavně v kavárně svého bratra na Vinohradech.
„Mít obrazy po kavárnách je lepší, protože tam to žije. Galerie mi připadají zkostnatělé. Přijde tam jen pár intelektuálů…“ říká. Mimochodem, jeho obrazy právě můžete vidět například v kavárně Černá labuť v Praze na Poříčí.
Z nových domů dělá staré
Častým tématem Adamových obrazů je také kavárenský život. Nejkurióznější je ale jeho profese patinéra, když se nechá najímat od zahraničních filmových štábů, aby důmyslnou alchymií dodal novým předmětům patinu staroby.
„Celou dekoraci postaví truhláři a pak se patinuje. Zajímavé je, že když jsem byl při výrobě francouzského filmu Faubourg nebo při natáčení amerického Jamese Bonda, pokaždé jsem se naučil něco jiného. Každý má jiné postupy. Fantastické je, když vezmete úplně nové dřevěné dveře a za hodinu z nich uděláte staré oloupané… Laik to vůbec nepozná.
Ta alchymie mě na tom baví. Horší je, když patinujete třeba celé město. To pak měsíc děláte jen okna a už je nemůžete ani vidět,“ říká Adam, který podobně pracoval i na filmu Kajínek. Hercem už ale Adam moc nechce být, i když se tomu nebrání úplně. Prostě teď nemá potřebu hrát. Jako výtvarník je svobodnější.
