Je to zřejmě jeden z nejsmutnějších příběhů, jaký česká kinematografie za poslední desetiletí prožívá. Je to příběh nejtalentovanějšího herce své generace, který ale zoufale prohrává válku s démonem jménem alkohol. Je to příběh Vladimíra Dlouhého, čerstvého držitele České lva.
O jeho velkém talentu se vědělo už v době, kdy byl Vladimír dítě. Jako dvanáctiletý zazářil v Kachyňově filmu Už zase skáču přes kaluže a od té chvíle šel z role do role. Hereckou nesmrtelnost mu zaručily seriály Arabela a Dobrá voda nebo pohádka s Čerty nejsou žerty. Do toho zvládl mnoho nezapomenutelných rolí ve svém domovském Divadle Na Zábradlí.
Ale také noční Praze dokazuje, že se velkým hereckým bardům typu Vladimíra Menšíka vyrovná nejen na jevišti při představení, ale i u baru po představení. Když pak díky filmu Petra Zelenky Knoflíkáři prožívá v roce 1997 velký návrat na filmové plátno strhává na sebe pozornost nejen hereckým výkonem, který bere dech, ale také tím, že i člověk neznalý poměrů vidí, že s Dlouhým zkrátka není něco v pořádku.
Tvář kluka s nesmělým úsměvem, která v osmdesátých letech zdobila deseti tisíce československých dívčích pokojíčků, kamsi nenávratně a bez vysvětlení zmizela. Místo toho se divák divá do strhané tváře, předčasně zestárlého člověka.
„V té době jsem pil extraligu,“ přiznává o několik let později sám Dlouhý. Na přelomu tisíciletí herce jeho démon poprvé málem zabíjí. Zhuntovaný žaludek nevydrží koňské dávky tvrdého alkoholu a herci praskají žaludeční vředy. Se strašnými bolestmi ho od smrti podle svědectví zasahujících lékařů dělily minuty. „Můj život opravdu visel na vlásku. Po tomto zážitku jsem pití omezil,“ vyprávěl a jeho slibům chtěla asi nejvíce věřit jeho partnerka, herečka Petra Jungmannová , která mu v říjnu roku 2006 porodila dvojčata Jana a Jiřího.
Jenže záhy chlast zase položil herce na lopatky. V hospodách v okolí Václavského náměstí je často ke spatření už v dopoledních hodinách, kde pije jak, kdyby měl zítra přijít konec světa. „Potkal jsem ho v sobotu po obědě v jedné hospodě ve Vršovicích. Nejdřív do sebe sázel panáky, a pak spal asi čtyři hodiny na podlaze. Kdyby mi neřekli, že je to ten herec Dlouhý, tak bych ho vůbec nepoznal,“ popisuje očitý svědek jednu z jeho sebedestrukčních jízd.
A logicky se tak znovu objevují velké zdravotní potíže. „Vláďovi se vrátily velké problémy se žaludkem. Po představení se svíjel v křečích a bolestí brečel. A řešil to zase alkoholem, zatímco lékaři mu řekli, že by měl jít na další operaci žaludku,“ popisuje jeden z hercových kolegů.
Dlouhému alkohol zdevastoval i imunitu. Herec tak už několik let marně bojuje s velkým ekzémem v obličeji. „Vláďa je obrovský herec, ale bohužel ještě větší pijan. A to je jeho prokletí,“ pojmenoval neveselou pravdu jeden z Dlouhého kolegů na večírku po Českém lvu, kde Dlouhý převzal za roli ve filmu Hlídač číslo 47 Českého lva za nejlepší výkon ve vedlejší roli. A kde také v přímém přenosu celý národ viděl, co alkohol za ty roky s Dlouhým udělal.
