Otec Pavlíny Jiří Pořízka byl v minulosti režimem označen za »nepřítele lidu«. Když začala okupace, oprávněně se začal bát o osud svůj i své rodiny. V Prostějově, kde žili, se objevili cizí vojáci a Pořízka usoudil, že je na čase utéct. Všude byl zmatek, nikdo pořádně nevěděl, co se děje. Se svou krásnou manželkou Annou naskočili na motorku a vydali se k hraničnímu přechodu. Právě kvůli tomu, že prchali na motorce, s sebou nemohli vzít Pavlínku.

Plánovali se pro ni vrátit, až se situace uklidní. Na přechodu v Mikulově vlála československá vlajka na půl žerdi. To bylo znamení vzdoru a nezávislosti. Přesto byly všude tanky. Pořízkovi se dostali do Rakouska, kde se přidali ke Švédské misi. Podařilo se jim dostat do země a v roce 1969 jim byl přidělen studentský byt v Lundu na jihu Švédska.

V komunistickém Československu jim mezitím zabavili majetek a odsoudili je za nedovolené opuštění republiky. Pavlínku mezitím vychovávali babička s dědečkem. S rodiči komunikovala jen telefonicky. „Pavlína nám zpívala do telefonu,“ zavzpomínal Pořízka pro web Cesty ke svobodě, který o pokusu o vysvobození budoucí modelky informoval.

Ze Švédska se pokusil otec svou dceru dostat diplomatickými cestami, ale všechny selhaly. Anna se tehdy zhroutila. Jejich příběhu se věnovala hodně i švédská média. Právě tak se o osudu nebohé Pavlínky dozvěděli Christer Larsson a Karl-Göran Wickenbergh. Ti nesnášeli komunismus a chtěli podniknout dobrodružnou výpravu.

Rodičům nastínili plán, jak jejich dceru získat zpět. Do Československa se vydají půjčeným letadlem Piper Cherokee Arrow. Budou předstírat zájem o koupi letadla značky Zlín. Pak ale zamíří do Prostějova, kde předají dopis od Anny babičce Pavlíny, která jim předá holčičku a oni s ní pláchnou zpět do Švédska.

Rodiče souhlasili. Odvážní piloti se tak vydali za železnou oponu a skutečně se jim podařilo dostat až k prarodičům Pavlíny. Jenže neuměli ani slovo Česky, a tak jim babička holčičku nevydala. „Risiko,“ řekla jim tehdy mezinárodním výrazem. Piloti se tak vrátili s nepořízenou do své domoviny.

Ve Švédsku ale jednoho z pilotů napadl ještě odvážnější plán – do Československa poletí i s Annou, kterou zamaskují parukou a brýlemi a budou ji vydávat za manželku jednoho z nich. Maminka Pavlíny souhlasila, i když byla znovu těhotná. Těhotenské bříško se jí podařilo zamaskovat.

Jenže tentokrát piloty i s Annou zadrželi dříve, než se stačili dostat do Prostějova. Psal se 24. říjen 1971. Piloti byli odsouzeni na šest let, ale naštěstí byli o rok později vyhoštěni do domoviny. Strhla se však vážná diplomatická roztržka mezi oběma zeměmi. Annu překvapivě StB propustila za rodiči a dcerkou, ale neustále ji sledovala. Žena pak v Československu porodila syna Jáchyma.

StB se pokusila rozdělit rodinu, ale neuspěla. Anna neustále žádala o možnost vycestovat do Švédska. Marně. Podařilo se až o tři roky později, dne 12. března 1974 dostala konečně povolení. Malá Pavlínka se tak konečně setkala s otcem, kterého si pamatovala jen z telefonu, a tatínek mohl obejmout dceru, kterou neviděl většinu jejího života. Vlastního syna spatřil dokonce poprvé...