Petr Novák byl podle svědectví pamětníků odjakživa rebel. Protest nejdřív proti tehdejšímu režimu a pak i proti konvencím, které neuznával, byl součástí jeho života. Možná i proto jeho písně a melodie chytaly doslova a do písmene za srdce.

Sklep

Kalhoty do zvonu, vlasy na ramena a vytahaná bunda spolu s lhostejným a přezíravým úsměškem při odpovědích na dotazy profesorů byly hlavním důvodem jeho vyloučení z gymnázia na pražských Vinohradech. Neúctu k autoritám vyznával celý život.

Vyhazov dostal v roce 1962, těsně před maturitou, a Novákův kamarád – později jeho dvorní textař – Ivo Plicka o tom Nedělnímu Blesku řekl: „Já myslím, že mu škola mohla být ukradená.“

Žádnou školu nikdy nedokončil, nikdy nezískal ani hudební vzdělání. V jeho šesti letech mu koupila matka (rodiče se rozvedli rok po jeho narození) piano a on se na něj sám naučil hrát. Po vyhazovu z gymnázia založil ve sklepě činžáku s kamarády Karlem Slukou a Ivo Plickou kapelu. Začali hrát skladby Beatles a také si tak říkali.

První kapela

Skupina George and Beatovens vznikla koncem roku 1965. Ivo Plicka psal texty, které Novák zhudebňoval, a kapela hrála ve složení: sólový kytarista Michal Burian, baskytarista Karel Sluka a bubeník Jiří Jirásek. Byl v té době nejmladší bubeník v Československu, měl ani ne patnáct let. Rozpadli se, až když Burian a Sluka museli na vojnu.

V roce 1965 založil Novák skupinu českých Beatles
V roce 1965 založil Novák skupinu českých Beatles
Autor: Archiv Blesku

Rozhlas

Zlomem v životě Petra Nováka, ale i jeho kamarádů z kapely se stal rok 1965. Tehdy ve sklepě, už jako kapela George and Beatovens, pořídili svoji první nahrávku. Byl u toho i rozhlasový technik – zvukař Petr Sláma. Ten se z Čs. rozhlasu znal s hudebním publicistou Jiřím Černým a nahrávku mu odnesl. Černý moderoval rozhlasovou hitparádu, mimořádně populární pořad Houpačka, a do něj zařadil dvě Novákovy písně – Já budu chodit po špičkách a Povídej.

První písnička se ihned po odvysílání stala naprostým hitem, Houpačku s obrovským náskokem vyhrála a rok a půl se držela v jejím čele. Z Petra Nováka se takřka přes noc stal slavný zpěvák.

Slavík

Přihlásil se na DAMU, ale nepřijali ho, a tak si našel místo jako elév u kočovného divadla Maringotka. Hrál a zpíval znovu hlavně texty Ivo Plicky, ke kterým psal sám hudbu, a dokázal se prosadit tak, že mu v roce 1966 skupina Flamengo nabídla angažmá.

Novákova kariéra pokračovala raketově. Vydal své první singly Já budu chodit po špičkách a Povídej a o něco později další – Náhrobní kámen. V roce 1967 s tímto hitem vyhrál v anketě čtenářů časopisu Mladý svět Zlatý slavík.

V roce 1967 znovu oživuje svou kapelu, už jako G+B, a měl s ní největší úspěch v celé své kariéře.

Zbrzdila ho autohavárie v roce 1974, při které málem přišel o nohu. Jeho manažer, který řídil, dopadl hůř. Nohu mu lékaři museli vzít. Novákovi ji v Havlíčkově Brodě vyztužili šrouby a pár měsíců nemohl koncertovat.

Petr Novák byl stálicí české hudební scény
Petr Novák byl stálicí české hudební scény
Autor: Archiv Blesku

Politika

Invazi armád Varšavské smlouvy do Československa odmítl a na protest proti ní nazpíval skladbu Den štěstí. S textařem Plickou se dohodli a v jejím závěru zazněla střelba a výbuchy granátů. Rozhlas ji odvysílal, ale desku z prodeje stáhli.

Na soutěži Bratislavská lyra Novák vyhlásil minutu ticha za Jana Palacha. Byl natolik populární, že se ho režim neodvážil zakázat, ale tlak na něho rostl, pozvání na koncerty a vystoupení začalo ubývat. Ivo Plicka v té době odjel do Německé spolkové republiky, kde žila jeho německá manželka, a nevrátil se. Novákovi se pracovalo stále hůř, ale držel se. Jeho písně Hvězdičko blýskavá, Co je to láska a další měly úspěch.

Zdraví

Koncem 80. let upadl na schodech a zlomil si kyčelní krček. Prý nebyl úplně střízlivý. Systematicky pít začal podle svědků počátkem devadesátých let. Důvodem prý bylo jeho nevydařené manželství s herečkou Evou Jakoubkovou. Neshody a nepohodu v něm nepřebily ani úspěchy na koncertech a obnovená spolupráce s Karlem Kahovcem.

Novák takřka nejedl, stačilo mu pivo ke snídani, obědu i večeři a nikotin. Ztrácel se před očima, a pár týdnů před smrtí dokonce musel chodit na injekce, aby vydržel koncertovat.

Zemřel 19. srpna 1997 ve spánku na srdeční kolaps a celkové vyčerpání organismu. I když úmrtní list říká, že se mohl otrávit neznámou látkou… Kdo ví?

Fotogalerie
13 fotografií