Zázrak Blesku představuje Dominika (10) s autismem: Dojemné gesto pro maminku! Táta ho opustil...
Nemluví. Občas zakřičí. Komunikace s malým Dominikem (10), který trpí druhým nejzávažnějším stupněm autismu, je komplikovaná. Maminka Helena Pechánková (36) z Karlových Varů se kvůli péči o syna vzdala práce a života na Kanárských ostrovech. Ve své rodné zemi tak opět začíná od nuly.
Život na Tenerife může mnohým znít jako pohádka. Leckdo by třeba i záviděl... Začít podnikat v cizí zemi bez znalosti jazyka pro Helenu však nebylo jednoduché. Nakonec si tam ale pronajala kavárnu a 10 let ji úspěšně provozovala.
Jenže po narození syna se snový příběh začal pozvolna rozpadat. „To, že s Dominikem není něco v pořádku, se začalo projevovat až kolem prvního roku. Nereagoval jako zdravé děti. Třeba oslava prvních narozenin ho zjevně obtěžovala,“ vybavuje si vzpomínky z minulosti maminka.
Problémy ve školce
Mateřská dovolená je ve Španělsku (tedy i na Kanárských ostrovech) pouze 16 týdnů. Dominik musel zhruba po roce začít navštěvovat školku, která byla součástí školního komplexu, kde se potkávaly nejmenší děti třeba i s dvanáctiletými. Problémy s chováním Dominika se zde začaly prohlubovat. „Nezapojoval se do kolektivu, navíc měl ve třech letech stále pleny. Musela jsem odbíhat z práce ho přebalovat. To byl šílený rok,“ dodává.
Otec to nezvládl
V té době se navíc rodina dozvěděla onu diagnózu. Z úst odborníků nekompromisně zaznělo: Je to autista s ADHD. „Dominikův otec s námi nežil od jeho prvních narozenin. Vyžadoval střídavou péči, ale nedokázal se o Dominika starat. Nakonec se pokusil o sebevraždu a poté se přestal ozývat. Nebral telefony a jakoby se po něm slehla zem. To byly Dominikovi tři roky,“ líčí průběh jedné životní etapy.
Zůstali sami
S Dominikem tak zůstala sama a oficiálně jen s polovinou dávek, druhá totiž šla za otcem Dominika kvůli zmíněné střídavce. „Když bylo Dominikovi 5 let, podala jsem na něj trestní oznámení, na které zareagoval až letos v květnu. Jen podotýkám, že celou dobu samozřejmě vůbec neplatil alimenty,“ říká Helena, která se nakonec rozhodla život na Tenerife ukončit a začít znovu v Čechách.
Pomohla Žirafa
„Dominik odletěl s mojí maminkou, která mi tu též pár let pomáhala. Já nasedla do auta, naložila tam vše nejnutnější a vydala se směr Česko. Tady jsem nejdřív musela najít lékaře, který by nás vzal, současně s tím jsem hledala byt a musela se domluvit ve stacionáři Žirafa na celodenní péči o Dominika,“ líčí Helena, která si záhy na to pronajala byt 1+1, který musela komplet zařídit.
Vzala si na to půjčku a úspory padly i na platby za stacionář. „Ještě nemáme vyřízené příspěvky, každopádně už se schyluje ke zdárnému konci. Já jsem zdravá a připravená naskočit do jakékoliv práce, abych vše poplatila a uživila nás. S tím mi Denní centrum Žirafa s jejich péčí o Dominika neskutečně pomáhá,“ uzavírá.
VYBÍRÁME 166 TISÍC NA DELFINOTERAPII
Paní Helena by pro svého syna chtěla za peníze od dárců pořídit absolvování terapie s delfíny v Turecku. „Dominik se bojí zvířat, nejvíce psů. Když kolem něj nějaký jen projde, má záchvat, a to i přes to, že s nimi nemá žádnou špatnou zkušenost. Nevím proč, ale nikdy jsem ho neviděla tak šťastného, jako když jsme na Tenerife navštívili delfinárium. Proto bych raději než dluhy, které vím, že prací splatím, použila peníze na terapii, která Dominikovi vnese úsměv a klid do tváře,“ dodává.
Žádné stacionáře
Na Tenerife neexistují stacionáře nebo sociální zařízení podobného typu jako známe v České republice. „Dominik měl ve škole k ruce asistenta, ale když ve 14 hodin skončilo vyučování, neměla jsem ho kam dát. Nebyla žádná družina. Neměl ho kdo hlídat a já nemohla pracovat. Musela jsem se vrátit do Čech,“ vysvětluje paní Helena.
Autista s ADHD
V minulosti nebylo možné obě diagnózy (autismus a ADHD, jinak AuDHD) stanovit najednou, což vedlo k opožděné a nesprávné léčbě. Dnes lze obě diagnózy kombinovat. Děti s AuDHD čelí větším nárokům na učení a socializaci než děti pouze s autismem. Často zažívají vnitřní boj, kdy to, co je stimulující a živé, je zároveň vyčerpávající, a naopak klidnější život může vést k depresi z nedostatku stimulace. Tyto děti nebo lidé proto potřebují především strukturovaný denní režim. Ten je pro ně klíčový, protože poskytuje pocit stability a předvídatelnosti.
Miluje Máme rádi Česko
„Zkoumáme, co v tom tolik vidí. Prostě ho to baví, on se vyloženě směje a je schopen to přepínat a sledovat...“ říká Dominikova maminka.
Patronky příběhu
Patronky tohoto příběhu jsou zpěvačka Olga Lounová (44) a Petra Řehořková (49), majitelka estetické kliniky Petra Clinic, společnosti, která se stala i oficiálním partnerem projektu Zázrak Blesku. Obě ženy přijely paní Helenu a malého Dominika osobně podpořit...
„Je vidět, jak to mezi nimi funguje, jak ta Helenka se opravdu krásně stará, jaké mají k sobě emoční pouto. Je to opravdu velmi, velmi silné,“ zamýšlela se nad návštěvou Řehořková.
„Doufám, že lidé pomůžou a pošlou penízky, protože tam opravdu tam ta naděje je. On je velice chytrý, vnímavý a myslím si, že by se opravdu mohl rozmluvit. Já doufám, že budete i vy, čtenáři, budete optimisti. A třeba místo kafíčka dneska přispějete na Dominika...“ vyzývá Lounová.
Koncert jako terapie?
Olga zároveň pozvala maminku i s její maminkou a s Dominikem na koncert s tím, že jim vyhradí místnost v O2 universum, aby se měli kam uchýlit, kdyby bylo potřeba. „Autisté občas na moje koncerty chodí a většinou jsou někde stranou, protože nikdo nezná ty reakce. A musím říct, že mám pár autistů, kteří chodí pravidelně na moje koncerty a už byli schopní i navázat a usmát se na mě, což třeba rodiče říkají, že se nestává.“
Dojemná scéna
Během návštěvy patronek příběhu se odehrála i velmi silná a emotivní scéna. Když začala paní Helena vyprávět, jak svého syna vidí jako máma, řekla jedinou větu: „On je vlastně moc hodnej...“ A rozplakala se. V tu chvíli chlapec, který ležel za maminkou, odkud sledoval televizi a moc se nezapojoval, okamžitě zpozorněl. Vzal ji za hlavu, otočil si ji k sobě s naprosto soustředěným výrazem jen a jen na maminku. A řekl jí naléhavé: „Ahoj.“ Kontroloval, jestli je jeho maminka v pořádku. „U něj je hezký, že je empatický. Ale bohužel ta komunikace...“ okomentovala to paní Helena.
„On naštěstí nemá tu agresivitu, akorát to mluvení, viď? „Vid“, odpovídal jí. A ona ho hladila po tváři.
„Bylo to dojemný. Ale byla tam ta jiskřička právě té naděje, že vidíte, že on má možná větší potenciál. Jenom ho je teď potřeba podpořit. A rozpláče podle mě tenhle příběh spoustu ostatních, nejenom maminek, mužů, žen, protože tam je vidět ta láska té maminky a ta šance, ta naděje,“ okomentovala to Olga Lounová.
„Úplně mně vyrazil dech, když maminka začala plakat, jak se na ni podíval, tak empaticky. Prostě s takovou úctou, pokorou a s takovým pohledem, který hladil, s radostí objímal a starostlivostí, že to nás úplně všechny odzbrojilo a ohromilo,“ dodala Petra Řehořková.
JAK MŮŽETE PŘISPĚT VY?
Pokud vás příběh Dominika zaujal, přispějte a společně uděláme malý velký zázrak. Jak? Blesk spolu s Doniem (což je sbírková platforma pro všechny, kteří chtějí změnit svůj nebo něčí životní příběh) pro Dominika a ostatní z projektu Zázrak Blesku vytvořil sbírku. Nezapomínejte, že stačí i málo a že řetěz dobrých skutků i po malých částkách může měnit životy!
Příběhy a návod, jak přispět, najdete konkrétně na donio.cz/zazrakblesku
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.