Partnerka potetovaného Franze: Myslela jsem, že je to blázen

Co jste řekla na to, že váš partner kandiduje?

„On se k tomu vyjádřil beze mě, seběhlo se to všechno strašně rychle, sám byl z toho překvapený. Je dobře, že se se mnou neradí, já bych mu to asi neradila.“

Uvědomujete si vůbec, že byste mohla být první dámou?

„Je strašně brzy na to si to připouštět. Ale která obyčejná ženská by na tohle byla připravená? Ale pokud by se Vladimír opravdu stal prezidentem, budu dělat, co dělat mám. Určitě se s ním kvůli tomu nerozejdu.“

Každopádně život by se změnil i vám…

„Snad to nebude až tak kruté. Jsem učenlivá a flexibilní.“

Angažovala byste se v charitě?

„Fotila jsem už pro charitu, teď právě pro Art for Life, což je podpora lidí s AIDS. Ale nevím, zda bych charitu dělala. Stejně důležitá mi přijde například osvěta lidí ve finanční gramotnosti. Protože kdyby nevěřili společnostem, které nabízejí lichvářské úvěry, nemusela by jim leckdy charita pomáhat…“

Jaký máte vztah k politice?

„Politika pro mě vždycky byla něco nudného a teď na mě působí jako nepovedená gangsterka nebo absurdní divadlo podle Václava Havla, které se teď zhmotnilo.“

Jak jste se vůbec s partnerem seznámili?

„Vladimír potřeboval někdy v roce 1999 fotku na cédéčko. Pak jsme se potkali až za rok na nějaké akci a další rok mi najednou začal psát strašně divné esemesky. Takové abstraktní básně. Říkala jsem si, že je to blázen (smích). Prostě vždycky jednou za čas poslal básničku, ale nikam mě nezval. Tak jsem to pak vzala do rukou sama a pozvala ho na kafe. A už to jelo (smích). Pak jsem zjistila, že o mně mluvil poslední rok, ale byl nesmělý.“

Váš partner budí u většiny lidí rozpaky svým tetováním, vás to neodradilo?

„Ne. Není žádné monstrum. To tetování mi přišlo zvláštní, ale když s ním začnete komunikovat, tak vás omrzí to sledovat. Když jste s ním často, vůbec to nevnímáte. Fascinovaná jste jen z prvního dojmu. Ale je pravda, že mamince jsem se ho bála přivést. Nikdy to ale nekomentovala.“

Kolik máte sama kérek?

„No ani jednu! Vždyť by mě to bolelo (smích).“

Kdo je Ida Saudková

● narodila se 2. srpna 1966 v Kutné Hoře
● fotit chtěla odmalička, první fotoaparát dostala ve svých dvanácti letech
● v roce 1985 absolvovala střední školu uměleckých řemesel v Praze, obor portrétní fotografie
● do roku 1987 pracovala v družstvu Fotografia jako ateliérová fotografka
● od roku 1987 je na volné noze, své fotografie často vystavuje a publikuje v časopisech, knihách či kalendářích
● orientuje se na černobílou aranžovanou fotografii
● stále fotí na film a fotky vyvolává v černé komoře
● je autorkou cyklů Bratři a sestry – portréty sourozenců, ReMix – portréty tanečníků travesti show, Café Louvre – portréty ve stylu amerických hvězd filmového plátna ze 40. let 20. století, Žhavé polibky – portréty líbajících se dvojic a řady dalších

Saudkovi? To byl rozkošný klan

Před Franzem byla Ida vdaná za syna fotografa Jana Saudka Samuela, který teď žije s expartnerkou svého otce Sárou. Jaké to bylo žít v rodině Saudků? „Miluju klany. A tenhle byl speciální, byla to legrace, každý člen byl osobitý, praštěný a rozkošný. Mrzí mě, že se ten klan rozpadl.“

Ani jí manželství nevydrželo. „Byli jsme mladí a praštění a ani jsme se k sobě moc nehodili,“ říká dnes. A přijde jí »vtipné«, že Samuel nikdy nechtěl děti, a teď jich má pět. Sama se ale dětí nedočkala ani s Franzem. On už měl dceru, které je dnes 24 let, a i když ji miluje, dalšího potomka ani moc nechtěl. „Mrzí mě, že děti nemáme, mám je moc ráda, ale já je mít zřejmě nemohu,“ přiznává Ida. Svatbu s Franzem plánuje asi osm let, ale zatím prý nenašli čas.