Klíčové opevnění i nerostné bohatství. Proč Putin prahne po Donbasu? Zapojil i propagandu
Zájem Ruska o Donbas je podle analytiků především strategický a hospodářský, oficiální argument ochrany ruského obyvatelstva je spíše zástupný. Shodli se na tom analytici, které oslovila ČTK. Moskva usiluje o kontrolu klíčového obranného pásu ukrajinské armády v Doněcké oblasti, který brání dalšímu postupu ruských vojsk na západ, a zároveň o získání nerostného bohatství regionu.
Ruský prezident Vladimir Putin podle zdrojů západních médií podmiňuje ukončení války tím, že se Ukrajina vzdá celého Donbasu. Na oplátku je ochoten zmrazit nynější frontové linie v Chersonské a Záporožské oblasti, které Rusové okupují z menší části.
Donbas tvoří část Doněcké a Luhanské oblasti, přičemž klíčová je právě oblast Doněcká. Takzvaný pevnostní pás tvoří zhruba padesát kilometrů dlouhé opevnění složené ze zákopů a opěrných bodů, jehož páteří jsou města Slavjansk, Kramatorsk a Konstantinivka. Význam této linie podle Vlastislava Břízy z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy spočívá v ochraně nejen Donbasu, ale celé levobřežní Ukrajiny (od řeky Dněpr).
Pevnostní pás nevznikl po ruské invazi v roce 2022, ale už v roce 2014, po anexi Krymu a vyhlášení samozvaných lidových republik v Doněcku a Luhansku. Ruská armáda je nedokázala dobýt ani za více než tři roky otevřené agrese.
Oficiálně Rusko zdůvodňuje zájem o Donbas ochranou ruského obyvatelstva. „To je ale především zástupný argument, do něhož Putin své kroky balí. Vychází z dlouhodobé linie ruské propagandy, která tvrdí, že je nutné chránit ruské menšiny všude na světě. Tento narativ má navodit dojem, že Rusko má na zásah v Donbasu nárok,“ řekl Bříza.
Také Pavel Havlíček z Asociace pro mezinárodní otázky označil region za bezpečnostně-strategický. Připomněl, že po roce 2014 fungoval konflikt o Donbas především jako prostředek ruského nátlaku na Kyjev proti jeho integraci do Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO).
Po začátku invaze v roce 2022 se oblast stala jednou z nástupních pozic Moskvy. Avšak v omezené míře, protože ukrajinské jednotky a pozice v regionu, které Rusko dlouhodobě zadržovaly od dalšího postupu, byly mezi těmi nejvíce bojeschopnými a odolnými vůči agresi. Podle něj takzvaná Doněcká a Luhanská lidová republika Kremlu dobře posloužily jako argumentační body k pokračování útoku.
Rusko podle Havlíčka využilo argumenty jazykové, etnické i takzvanou pasportizaci, kdy obyvatelům rozdalo občanství a následně je prohlašovalo za chráněné.
Vedle vojenského hlediska hrají roli i hospodářské zájmy. Donbas je oblastí s rozsáhlými ložisky uhlí a vzácných kovů. „To představuje pro Rusko další atraktivní motivaci, i když jde spíše o synergický efekt než hlavní důvod,“ míní Bříza.
Za nereálné považuje Bříza možnost, že by ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj přistoupil na ruské návrhy a Donbas výměnou za příměří odevzdal. Ukrajina by o takové variantě mohla uvažovat pouze tehdy, pokud by jí západní spojenci poskytli silné bezpečnostní garance.
