Ministr Dvořák o schůzce na Aljašce: Další z Putinových her! Trumpovi došly trumfy, varuje amerikanista
Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN) si o dnešním setkání Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem na Aljašce nedělá iluze. „U Putina je to jasné. Bude dělat vše pro to, aby oddaloval jednání i konec války,“ říká bez obalu. Podle něj chce ruský diktátor pokračovat v pustošení Ukrajiny a zabíjení civilistů – a summitem přesunout pozornost jinam. „Cítí se dost silný, aby ve válce pokračoval. Všechno ostatní jsou jen jeho hrátky – nastavování dalších termínů, kdy se ‚bude zase jednat‘,“ upozorňuje Dvořák. Stejně skeptický je i amerikanista a bývalý velvyslanec v Kanadě Bořek Lizec. „Trump už nemá ani cukr, ani bič. Možnosti, jak na Putina zatlačit, se mu vyčerpaly,“ varuje.
Putinovu taktiku vidí ministr Dvořák jasně – část veřejnosti i někteří „naivní politici“ podle něj začnou věřit, že konec války je na dosah a že je možné proti Rusku povolit. „Mezitím Putin dobývá další města a chystá expanzi. Smutné je, že to spousta lidí stále nechápe,“ varuje Dvořák.
A co Trump? „To je složitější,“ říká ministr. Podle něj amerického prezidenta žene touha po Nobelově ceně za mír – a klidně je ochoten nabídnout mnoho, ideálně tak, aby na tom Amerika ještě vydělala. „Videokonference evropských lídrů byla snahou dát mu návod a varování, aby nepodlehl Putinovu charismatu či umění čarovat a neakceptoval nesmyslné požadavky, které mají jediný cíl – aby k dohodě nedošlo,“ poznamenal.
Dvořák tedy od setkání žádný zázrak nečeká. „Nemyslím si, že Trump přesvědčí Putina, aby stáhl vojska,“ říká. Připomíná, že americká diplomacie ztratila řadu zkušených odborníků na Rusko a Ukrajinu. „Místo toho se tam pohybují realitní makléři, kteří spolknou každou návnadu, kterou jim Rusové nachystají,“ nebral si servítky.
Kdo má podle něj navrch? „Putin,“ uznal. Západ Ukrajinu sice podporuje, ale slabě a pozdě. „Neustále koukáme na Ameriku, aby zasáhla. Trump ale přesouvá pozornost do Číny, což je pro nás špatná zpráva. Putin ví přesně, co chce. Západ přešlapuje,“ míní Dvořák.
Vezme Trump vážně konzultace s evropskými lídry? To dle Dvořáka není jasné. „Je nevypočitatelný, což je součást jeho strategie. Někdy si nejsem jistý, jestli sám ví, co zkusí,“ přiznává ministr. Pozitivní podle něj je, že Amerika už Evropu neignoruje. Ale i tak varuje. „Pokud Trump výsledku nedosáhne, může z debaty odejít. Pak bude na EU, zda Ukrajinu podržíme sami. Doufám, že ji bez Ameriky nenecháme padnout.“
Ministr nevylučuje ani tzv. mnichovský scénář. „Už jen to, že u jednání chybí Ukrajina, tomu nahrává. Ale Zelenskyj není Beneš a Ukrajinci nejsou Češi z roku 1938 – budou se bít do poslední patrony o každou píď uzemí,“ říká.
A co když se na Aljašce stane úplně něco jiného, než všichni čekají? „Dosavadní přístup a chování Trumpa a celé jeho administrativy prostě bohužel dává prostor k nejšílenějším spekulacím, co všechno se může stát. Jeho postoj a rétorika ze dne na den,“ krčí rameny Dvořák.
„Jeden den řekne, že válku vyprovokoval Zelenskyj, druhý den hrozí Putinovi ‚velkými důsledky‘. Těžko říct, co je jeho skutečný postoj a co taktika. Ale ať už se tam dohodne cokoliv, nakonec bude muset Ukrajina sama říct: ano, nebo ne. Nikdo jí to nemá právo vnutit silou,“ zdůraznil ministr.
Ani cukr, ani bič
Americký prezident podle amerikanisty a bývalého velvyslance v Kanadě Bořka Lizce nepojede na Aljašku s cílem hájit světovou demokracii. „Trump změnil americkou zahraniční politiku. Nejde mu primárně o podporu demokracie ve světě, ale o úspěch USA,“ říká Lizec. Hlavním soupeřem Ameriky je podle něj teď Čína – Trump chce zastavit její rostoucí vliv a přesunout americké kapacity do Asie.
Podpora Ukrajiny je pro něj dle Lizce proto spíš zátěží. „Částečně to vyřešil tím, že financování vojenské pomoci přenesl na Evropu. Ale válka na Ukrajině žene Rusko do náruče Číny – a to si Trump nepřeje. Rád by měl Rusko na své straně a začal novou éru spolupráce, možná i spojenectví,“ vysvětluje.
A co tolik skloňovaná Nobelova cena za mír? „Trumpovi nesmírně záleží na jeho historickém odkazu. Denně opakuje, že je po Abrahamu Lincolnovi největším prezidentem. Nobelovku by si určitě přál a nominace od Izraele, Ázerbájdžánu či Arménie ho těší,“ říká Lizec. Podle něj by ale ocenění bylo spíš „příjemným bonusem“ než hlavní motivací.
Kdo tedy k jednacímu stolu usedne silnější – Trump, nebo Putin? „Spojené státy jsou stále ekonomicky i vojensky nejmocnější zemí světa. Rusko má velké ekonomické problémy a nedaří se mu po více než tři roky výrazně postoupit na Ukrajině. V tomto směru bude má odpověď paradoxní. Do jednání vstupuje podstatně silnější Putin,“ domnívá se.
A co „velmi vážné důsledky“, kterými šéf Bílého domu varoval? Podle Lizce už nemá jak na Putina více zatlačit. „Další cla na Rusko by nic neřešila, obchodní výměna je minimální. Jedinou možností jsou tzv. sekundární sankce – cla na země, které odebírají ruskou ropu, hlavně Čínu a Indii,“ vysvětluje. Jenže USA jsou na Číně strategicky závislé a tlak na Indii by ji mohl od USA odvrátit. „Navíc by cla zvedla ceny ropy, což by zvýšilo inflaci v USA. Trump voličům slíbil opak,“ připomíná.
Existuje tedy možnost, že Trump „obětuje“ část Ukrajiny? Lizec si myslí, že Trump už mírový základ ve prospěch Ruska posunul na maximum, které je pro Kyjev a Evropu ještě přijatelné. „Hovoří se o tom, že Ukrajina nebude nikdy přijata do NATO a dobytá území zůstanou pod ruskou kontrolou. Ale požadavek na demilitarizovanou Ukrajinu si nedovedu představit – to by bylo jen čekání na další útok,“ varuje.
Podle něj je Trump v nezáviděníhodné pozici. „Putinovi slíbil pomoc s návratem Ruska mezi velmoci, včetně hospodářské spolupráce. Putin ale nabídku nepřijímá a Trump už nemá ani další cukr, ani bič,“ konstatuje Lizec. Připomíná, že americký prezident si nemůže dovolit ztratit Evropu jako spojence – přijala jeho celní diktát, zavázala se k nákupům zbraní a investicím v USA a je pro něj cennější než Rusko.
„Kvůli americko-ukrajinské dohodě o vzácných minerálech není ani v Trumpově zájmu, aby Ukrajina přišla o další území,“ dodává Lizec. Podle něj se tak Trump bude snažit vyjednat dohodu, která alespoň formálně zachová tvář všem stranám – i když ve skutečnosti půjde hlavně o to, kdo získá výhodu v globální hře proti Číně.
