Putinova drahota: Ruské statistiky skrývají velkou inflaci, týká se hlavně chudých
Ruské úřady ujišťují, že drahota bude polevovat, vysoká inflace pomalu odeznívá. Podle nejnovějších statistik se roční inflace v Rusku stále pohybuje kolem 10 %. Toto vysoké číslo však neodráží vše: Průměry statistik skrývají dvojnásobný nárůst cen některých základních výrobků a služeb, který nejcitelněji pociťují chudí. Je to přímý důsledek války, která uvrhla civilní sektory do recese, analyzuje web The Insider, v Rusku zakázaný.
Konec loňského roku byl plný černých výhledů, zdražování zrychlovalo a Rusové se báli budoucnosti stále víc. Od začátku „speciální vojenské operace“, respektive zavedení západních sankcí, se centrální banka potýkala s vyšší inflací, leč nedařilo se jí ji zkrotit, psal The Insider v prosinci.
Zato v poslední době jsou média v Rusku plná optimismu. Jejich optikou není mír (a to za ruských podmínek) daleko, inflace klesá, zahraniční firmy, které odešly na začátku války, nyní stojí ve frontě na návrat – zbývá jen vypracovat mechanismus výběru těch hodných a postup jejich aktivního pokání. Ve skutečnosti však růst HDP zpomaluje, mzdy přestaly růst a veřejnost je podle průzkumu, který si nechala vypracovat centrální banka, spíše pesimistická.
Rusové bance nevěří
Tempo růstu cen zpomaluje již několik měsíců. Předsedkyně centrální banky Elvira Nabiullinová tvrdí, že vrchol inflace byl překonán ve čtvrtém čtvrtletí roku 2024. Podle prognózy banky se při stávající měnové politice meziroční inflace v roce 2025 sníží na 7,0–8,0 %, v roce 2026 se vrátí na 4 % a poté bude na cílové úrovni. I analytici v průzkumu centrální banky očekávají v průměru 7,1% inflaci koncem letoška a 4,8% o rok později. Na druhou stranu paradoxně dál rostou inflační očekávání obyvatelstva. Centrální banka došla k závěru, že jde o psychologickou reakci občanů, kteří nevěří oficiálním údajům.
Správnost statistik Rosstatu je předmětem diskusí mezi seriózními ekonomy. Ti se obvykle shodují, že agentura obecně nelže, a kromě toho v zemi neexistuje žádný jiný orgán, který by mohl shromažďovat tak komplexní údaje. Všichni odborníci však připouštějí, že problémem je záběr statistik. Rosstat sice shromažďuje údaje z celého Ruska, ale dostává je pouze od poměrně velkých společností. Malé firmy nemají prostě kapacity vyplnit všechny dotazníky agentury a není za to žádná odpovědnost. V důsledku toho statistiky často neobsahují údaje od prodejců.
Pouze lidé v Moskvě a dalších velkoměstech chodí pro potraviny do supermarketů a zbytek si objednávají online. Na většině území Ruska chodí lidé na trhy a do malých soukromých obchodů, někde mají jen pojízdné prodejny třeba jednou týdně. Malí prodejci nakupují u stejných distributorů jako maloobchodní řetězce, jenže na rozdíl od velkých firem nedosáhnou na množstevní slevy. Ukazuje se, že značná část obyvatelstva chodí do malých obchodů, kde je vše dražší, ale Rosstat to nevidí.
Situace s platy je obdobná. Rosstat sbírá údaje od velkých podniků – u středních a malých podniků jsou mezery. Živnostníky, ba lidi pracující bez registrace, Rosstat opět nevidí. Přitom podíl „neformálně zaměstnaných“ osob přesahuje 20 % všech pracujících Rusů.
Podle oficiálních údajů se spotřebitelská inflace v dubnu snížila v důsledku 1% poklesu cen nepotravinářského zboží. Jenže ceny potravin vzrostly o 8 %, některé kategorie ještě více, např. zelenina a alkohol (v důsledku růstu spotřebních daní).
Inflace pro chudé a bohaté
Dalším problémem je, že inflace je jiná pro chudé a jiná pro bohaté. Lze je kategorizovat podle podílu potravin na výdajích domácnosti – čím vyšší podíl, tím chudší rodina. Podle standardů OSN vydají rodiny s vysokým blahobytem za potraviny maximálně 20–30 % příjmů a zbývá jim nemálo peněz na zbytnější věci. Pokud výdaje domácnosti na jídlo přesáhnou 60 %, můžeme hovořit o chudobě. Podle výzkumné společnosti ROMIR činily v dubnu 2025 výdaje Rusů na potraviny 34,6 % – o půldruhého procentního bodu více než v březnu a o šest více než v dubnu loňského roku. A to je průměr, hodně zkreslený superbohatými Rusy.
ROMIR zveřejňuje i další ukazatel – podíl volných peněz, které zůstávají v domácnosti po nákupu potravin, zboží denní potřeby, úhradě bydlení a komunálních služeb, dopravy a dalších nezbytných služeb. Jedná se o prostředky, které může rodina utratit za rekreaci, zábavu, vzdělání, opravy, nebo odložit na větší nákup. V dubnu 2025 se tento podíl oproti březnu zvýšil o 6 %. V průzkumu centrální banky více než 60 % respondentů shodně přiznává, že nemá žádný finanční polštář, a navzdory přísné úvěrové politice centrální banky zůstává zadluženost obyvatelstva vysoká.
V Rusku je ohromná nerovnost bohatství, tzv. Giniho koeficient má jeden z nejvyšších na světě. V prosperující Moskvě slouží drahé butiky a luxusní restaurace jen několika procentům občanů, zatímco většina obyvatel musí šetřit i na jídle.
Brambory dvaapůlkrát dražší
„Rozevírání nůžek“ je patrné zejména na příkladu sazeb za bydlení a komunální služby, které již dostihly některé východoevropské země. Je to však patrné i na příkladu inflace potravin. Základní produkty tak neustále zdražují nad míru inflace: Nejvíce zdražily brambory, které jsou základem stravy chudých (o 160 %), o něco málo za nimi je cibule a zelí; ryby, rostlinný olej, mléčné výrobky a chléb jsou svým zdražováním rovněž nad obecnou mírou inflace.
Tato „inflace chudých“, tedy v nezbytných službách a zboží, je skoro dvojnásobná. Provládní Centrum pro makroekonomické analýzy a krátkodobé prognózy (CMACP) ji aktuálně počítá 17%. Není proto překvapivé, že inflační očekávání občanů jsou vyšší než oficiální.
Důvod všech potíží je stejný: válka na Ukrajině. Když stát vynakládá třetinu rozpočtových příjmů na vojenské výdaje, když obchod jde tam, kde jsou nejvyšší marže – a to je buď kolem vojenských zakázek, nebo kolem obcházení sankcí, což často znamená i dodávky v zájmu „obranného průmyslu“ –, trpí civilní sektor nedostatkem financí a nemá možnost se rozvíjet, vysvětluje The Insider.
A podniky se podle Centra pro makroekonomickou analýzu a krátkodobé prognózy chovají přesně jako chudí občané: Neinvestují, nevkládají peníze do budoucnosti. Zejména investice do strojů a zařízení se od roku 2013 (před anexí Krymu a prvními západními sankcemi) propadly a ještě úplně nevrátily. Firmy vše utrácí na přežití.
