Putinova zvěrstva máme na papíře, musí před tribunál, řekla Blesku ukrajinská nobelistka
Putin je bez pochyby válečný zločinec, říká první ukrajinská laureátka Nobelovy ceny za mír Oleksandra Matvijčuková (41). Jedině jeho stíhání je dle ní klíčem k míru. Volá proto po mezinárodním tribunálu, který by ruského prezidenta hnal k odpovědnosti za tisíce válečných zločinů. „Musíme přerušit kruh beztrestnosti,“ zdůrazňuje v rozhovoru pro Blesk, který narušil dronový útok v Kyjevě.
Blesk: Co dělá Centrum pro občanské svobody, které vedete? A proč myslíte, že před dvěma lety získalo Nobelovu cenu za mír?
Matvijčuková: „Centrum pro občanské svobody bylo založeno v roce 2007 s jasným cílem hájit lidská práva a důstojnost na Ukrajině. Když v roce 2014 začala válka, byli jsme první lidskoprávní organizací, která vyslala na Krym a na východ Ukrajiny pracovat mobilní skupiny.
Když Rusko zahájilo rozsáhlou válku, spojili jsme úsilí s desítkami regionálních organizací po celé zemi, a vybudovali jsme tak národní síť, kdy jsme společně zdokumentovali více než 80 tisíc válečných zločinů. Za to naše organizace v roce 2022 obdržela Nobelovu cenu.“
Tvrdíte, že pro Putina musí být zřízen zvláštní trestní tribunál - podobný tomu v Norimberku po druhé světové válce. Jak toho lze docílit?
„Nejprve připomenu, že Rusko se dopustilo strašných zločinů nejen na Ukrajině, ale také v Čečensku, v Moldavsku, v Gruzii, v Mali, v Libyi, v Sýrii a dalších zemích. Za to nikdy nebylo potrestáno a domnívá se, že si může dělat, co chce. Tento kruh beztrestnosti musíme přerušit - nejen kvůli Ukrajině, ale také proto, abychom zabránili anexi dalšího národa.
Proto je zřízení zvláštního tribunálu tak zásadní, protože v současné chvíli neexistuje žádný mezinárodní soud, který by mohl Putina a jeho okolí stíhat. Přitom všechna zvěrstva, která my a další lidskoprávní organizace dokumentujeme, vznikla jeho rozhodnutím tuto válku naplánovat, zahájit a rozpoutat.“
Jsou nějaké překážky, které tomu brání?
„Právní překážky žádné neexistují. Jedinou překážkou je politická vůle. Pokud chceme zabránit horším věcem v budoucnosti, musíme potrestat státy a jejich vůdce, kteří takové války rozpoutávají. V celé historii lidstva byl však jen jeden takový precedent – norimberské procesy.
Nacističtí zločinci byli však souzeni až poté, co se jejich režim zhroutil. Od toho se musíme odpoutat, protože žijeme v jiné době - spravedlnost by neměla záviset na tom, jak a kdy skončí válka. Nemůžeme na to čekat. Zvláštní tribunál musí hned dohnat k odpovědnosti Putina, Lukašenka a nejvyšší politické a vojenské vedení ruského režimu.“
Ale je vůbec možné Putina postavit před soud, aniž by bylo Rusko definitivně poraženo?
„Je to možné. Zvláštní tribunál by totiž mohl použít institut in absentia (v nepřítomnosti – pozn. red.) a poskytnout záruku obhajoby pro podezřelé. Z právního hlediska je to tedy možné. Problémem je naše mentální bariéra, protože se na svět stále díváme optikou norimberského procesu. Byl to zásadní krok k nastolení právní nespravedlnosti v minulém století – teď ale žijeme v novém století, máme svoji vlastní výzvu a musíme dokázat, že spravedlnost je něco, co nezávisí na velikosti a moci autoritářského režimu.“
Putinův režim se poslední dobou sbližuje s KLDR, na frontě už je dokonce několik tisíc severokorejských vojáků. O čem to vypovídá?
„O několika věcech. Za prvé, že Rusko není tak silné, jak se tváří. Protože i když mají 140 milionů lidí, mají problémy s mobilizací. Proto nahrazují ruského vojáka severokorejským, protože pro režim v KLDR mají lidé nízkou hodnotu. A za druhé, opět se ukázalo, že to není jen válka mezi dvěma státy. Je to válka mezi dvěma systémy, autoritářským a demokratickým."
Takže víceméně jako studená válka…
„Ano. Na vině není jen Korea. Čína pomáhá Rusku se sankcemi a dovozem technologií. Írán posílá Rusku drony a rakety. Sýrie hlasuje pro Rusko ve Valném shromáždění OSN. Nejde tedy o Ukrajinu. Ukrajina není cílem, ale jen nástrojem, kterým se autoritářské režimy snaží rozbít mezinárodní řád.
A pokud Rusko uspěje, bude to mít obrovský dopad na svět, protože to ukáže, že země se silným vojenským potenciálem, může diktovat svá pravidla celému mezinárodnímu společenství a dokonce násilně měnit mezinárodně uznávané hranice. Ostatní autoritáři i v různých částech světa pak začnou dělat totéž. Nebudu snad ani zmiňovat, že ruské impérium má sice své centrum, ale domnívá se, že nemá hranice. Země EU jsou v bezpečí jen proto, že Ukrajinci stále bojují. Zastavme Putina na Ukrajině, jinak půjde dál.“
Toto často zmiňují třeba Češi. Jsou si na Ukrajině vědomi české pomoci? Vy jste to např. zmiňovala při své nedávné návštěvě Prahy.
„Jednoznačně. Chci upřímně poděkovat Čechům za solidaritu a podporu v těchto dramatických chvílích našich dějin. Bojujeme za svobodu a je vidět, že se neomezuje v národních hranicích. Děkuji, že jste v tomto boji s námi, protože díky tomu je náš svět bezpečnější.
Lidé na Ukrajině vědí, že Česko poskytlo podporu 350 tisicům ukrajinských uprchlíků - je také skvělé, že tito lidé mohou najít u vás práci. Také si vážíme vaši vojenské podpory. I když je zřejmé, že Česká republika není tou nejsilnější vojenskou zemí na světě, v době krize záleží na schopnosti vést, což Česko svojí muniční iniciativou dokázalo. Je pro nás klíčová a jsme za ni velice vděční.“
O čem jste v Praze jednala?
„Šlo o mezinárodní konferenci, kdy jsme řešili otázku univerzální jurisdikce – např. právě trestní tribunál pro Putina. Co tím konkrétně myslím? V mnoha zemích lze zahájit soudní řízení proti mezinárodním zločinům, bez ohledu na to, že zločiny nebyly spáchány v té zemi.
Není to však všude. Proto 26 zemí v souvislosti s válkou na Ukrajině začalo jednat o zavedení této tzv. univerzální jurisdikce. Všichni jsme se sešli v Praze a diskutovali o omezeních či některých pravních postupech, jak zajistit šanci na spravedlnost pro lidi postižené touto válkou i mimo ní.“
Byla jste pozvána mj. protože jste jedna z předních světových expertek na válečné zločiny - na Ukrajině jich byly zaznamenány tisíce…
„Už teď se jedná o nejvíce zdokumentovanou válku v dějinách lidstva, co se válečných zločinů týče. Jenom naše občanská iniciativa jich ze strany Ruska zdokumentovala více než 80 tisíc, jak už jsem zmiňovala.
Ukrajinský Úřad generálního prokurátora pak zahájil více než 140 tisíc trestních řízení. Je obrovská zodpovědnost, aby se vše řádně vyšetřilo v souladu s mezinárodními kritériemi - 140 tisíc trestních řízení. To je nemožné i pro ten nejlepší soudní systém na světě. Přesně proto potřebujeme soudní pomoc ostatních zemí, abychom byli schopni tuto obrovskou výzvu překonat.“
Jak se vůbec dokumentují válečné zločiny? Jak třeba vy postupujete?
„Používáme různé způsoby dokumentace. Jak už jsem zmínila, tak jsme dali dohromady národní sít místních dokumentátorů po celé zemi, včetně okupovaných území. Máme ambice zdokumentovat každou kriminální epizodu, která byla spáchána třeba i v té nejmenší vesnici.
Používáme všechny dostupné informace - otevřená data s ověřovacím filtrem, obrázky z výbuchu, svědectví obětí nebo naopak lidí, kteří na okupovaných územích oslavují útok – např. když ruská raketa zasáhne obytný dům. Snažíme se opravdu pokrýt vše. Dokumentátoři jsou schopni přijet na místo a pořídit vlastní fotky a videa, mluvit s lidmi, vše popsat a pak dát všechny materiály do jedné databáze.“
V rámci tohoto zdůraňujete i nutnost reformy Rady bezpečnosti OSN, v čemž se třeba shodujete s českým prezidentem Pavlem. Jak lze zajistit, aby OSN hrála smysluplnou roli při dohánění válečných zločinců k odpovědnosti?
„Dříve bylo zřejmé jen lidem v Sýrii, Jemenu, Súdánu nebo Nikaragui, že mezinárodní systém míru nefunguje. Žijeme v iluzi, že máme záruky bezpečnosti a lidských práv. Ty jsou ale velmi křehké, což je nyní zřejmé i lidem v Evropě. Roli v tom hrají i zastaralé systémy, právě třeba v Radě bezpečnosti OSN - některé světové problémy jsou totiž architektonickou katastrofou.
Moderní mezinárodní systém byl vytvořen po druhé světové válce a některým zemím tak poskytuje iracionální odpustky. A proto je mj. práce Rady bezpečnosti paralyzována, protože Rusko má právo veta. Z toho je snadné předvídat, že podobné či horší »požáry« budou vznikat stále častěji. Mezinárodní prostředí je prostě plné chyb a tuhle neaktuální mezinárodní architekturu je nutné reformovat. Musíme vybudovat modernější systém a účinně bránit lidi před autoritářstvím, bez ohledu na to, kde žijí. Je to naše povinnost vůči budoucím generacím.“
Kromě toho se také zasazujete o navrácení ukrajinských dětí, které byly uneseny do Ruska. Byly jich už také tisíce.
„Tohle je zrovna velice citlivý problém, nejenom pro mě, ale pro všechny Ukrajince. Naše úřady vědí o až 20 tisícech unesených dětí. Z toho se jich podařilo vrátit jen pouhých 400. A i když je to samozřejmě pokrok, je to málo. I proto Mezinárodní trestní soud (ICC) vydal na Vladimira Putina zatykač. Putin může být už oficiálně označen jako největší únosce dětí na světě. A to není politické prohlášení, je to konkrétní právní obvinění.“
Existuje způsob, jak je vrátit rodinám?
„Problém spočívá v tom, že mnoho zemí se stále Ruska obává a ignoruje jeho porušování národního práva či rozhodnutí mezinárodních organizací. A Kreml toho pak využívá v rámci širší genocidní politiky vůči Ukrajině.
Tím má na mysli, že Putin otevřeně říká, že žádný ukrajinský národ neexistuje. Neexistuje žádný ukrajinský jazyk, historie, kultura, nic. Vnímá Ukrajinu jako součást Ruska. Proto nám i berou děti a v ruských převýchovných táborech jim vnucují, že nejsou Ukrajinci, načež jsou adoptovány do ruských rodin. Tyto rodiny je pak vychovávají jako Rusy, takže to je prostě jen další genocidní prvek.“
Mohlo by mezinárodní společenství nějakým způsobem pomoct a urychlit jejich návrat domů?
„Je to težké. Zmínila jsem, že Rusko ignoruje všechna ustanovení mezinárodního práva a rozhodnutí mezinárodních organizací, což situaci velmi ztěžuje. Kreml už ani nepředstírá, že by plnil jakoukoli civilizovanou normu, a proto vlastně neexistuje žádný právní nástroj, jak Putinův režim donutit, aby děti vrátil zpět.
Mj. proto vznikla Mezinárodní koalice pro děti, která funguje jako speciální platforma v rámci Rady Evropy, kde se snaží najít řešení speciální expertní skupiny věnující se této problematice. Existují i jiné sítě. Ale obecně si myslím, že nelze toho úplně dosáhnout. Tím, že mezinárodní společenství pomáhá Ukrajině vyhrát, pomáhá také zastavit tuto deportaci.“
Zajímaly by mne i ukrajinské ženy, protože hrají klíčovou roli - a to jak v boji, tak třeba v humanitární činnosti. Vy jste dobrý příklad.
„Znám spoustu fantastických žen v různých oblastech; ukrajinské ženy vstoupily do ozbrojených sil, ukrajinské ženy přijímají politická rozhodnutí, ukrajinské ženy koordinují občanské iniciativy, ukrajinské ženy dokumentují válečné zločiny, ukrajinské ženy stojí v přední linii boje za svobodu a demokracii - protože statečnost nemá pohlaví. Tento genderový aspekt také dobře ukazuje, o co v této válce jde.“
Můžete to rozvést?
„V demokratických zemích mohou ženy plnit jakoukoli roli, kterou chtějí, kdežto naopak v totalitní společnosti jsou ženy povinny plnit pouze předurčenou roli. Je dobré vědět, co dokáže až vláda udělat svým vlastním lidem - soukromí se stává politizované. Proto je v Afghánistánu ženám zakázáno studovat ve škole, v Íránu jsou ženy povinny nosit hidžáb, v Rusku je dokonce dekriminalizováno domácí násilí.
Vztah režimu k ženám dokonale vyobrazuje to, jak se vláda chová k vlastním lidem. Proto jsme my, ukrajinské ženy, v této válce s Ruskem, protože bojujeme i za své dcery. Bojujeme za to, aby naše dcery nemusely někomu dokazovat, že jsou také lidské bytosti.“
Mohou zkušenosti ukrajinských žen utvářet budoucnost demokracie v Evropě – třeba tím, co říkáte?
„Já si myslím, že bychom měli ukrajinské ženy rovnoměrně zahrnout ve všech rozhodovacích procesech a mírových vyjednáváních týkající se války. Když se budou i Ukrajinky podílet na takových rozhodnutích, povede to za mě k lepší spravedlnosti a míru v našem regionu.“
