Vysloužilý generál US Army pro Blesk: Bílý dům má špatné experty na Rusko. A hloupý Trump kašle na spojence
Americká vláda je příliš bojácná vůči Rusku – jenže jeho hrozby jaderných útoků jsou plané, nic by nezískalo, řekl generál Armády Spojených států ve výslužbě Ben Hodges. „Experti se bojí, že pokud Ukrajina uspěje, Putinův režim by se mohl zhroutit. Ale já myslím, že by to bylo dobře,“ řekl Blesk Zprávám. A jak hodnotí vpád Ukrajinců na Kurskou oblast či nasazení stíhaček F-16?
Jak se očima vysokého velitele díváte na situaci na frontě? Vpád Ukrajinců na Kurskou oblast, ruský tlak na Pokrovsk…
Rusové za půl roku nebyli schopni postoupit od Avdijivky, kterou dobyli v únoru, dál než k Pokrovsku – to je jen nějakých padesát kilometrů, dál se nedostali. Myslím, že si Ukrajinci správně řekli, že Rusům se Pokrovsk obsadit nepodaří, a zatím poslali další síly na Kurskou oblast. Myslím, že to je skvělý tah. Mění to momentum, mění to obraz a pro Kreml to vytváří skutečné dilema. Líbí se mi, co udělali. Možná ztratí Pokrovsk, no a co? Když teď lidé říkají, jak Ukrajina prohrává – vezměte si mapu! Tuhle oblast, jen tuhle část Donbasu, Rusko ovládá po deseti a půl letech války.
V této souvislosti je klíčovou otázkou, zda a nakolik americká vláda povolí ukrajinské armádě využívat jí dodané zbraně proti cílům na ruském území. Jak to vidíte vy?
Samozřejmě, že by měla. Měli bychom Ukrajině pomáhat bránit se. Moderní obrana zahrnuje schopnost zasahovat místa, z nichž přicházejí útoky. Povolit jim to je morální a dává to smysl i vojensky. Neexistuje žádný právní základ pro to, abychom to neudělali. Problém je v tom, že vláda - která si v mnoha věcech vedla velmi dobře - se nedokázala zavázat k tomu, že pomůže Ukrajině zvítězit. Třebaže je v našem zájmu, aby Ukrajina porazila Rusko. Pokud si jasně nevytýčíte strategický cíl, skončíte se špatnou politikou. Takže máme špatnou politiku: ‚Sorry, jsme s vámi tak dlouho, jak jen bude potřeba, ale nemůžete se aktivně bránit věcmi, které vám dáme.‘ Myslím, že je to hrozná politika.
Jak vy chápete tuto neochotu ze strany americké vlády?
Myslím, že je to, je to založeno na dvou věcech. Zaprvé, vláda má spoustu opravdu dobrých, chytrých, pracovitých lidí, ale všichni takzvaní experti na Rusko v administrativě se posledních 15 let v otázce Ruska mýlili. Rusko je děsí. A tak má vláda přehnaný strach, že by Rusko mohlo použít jadernou zbraň. Tomu nikdo ve východní Evropě nevěří. Ale lidé ve Washingtonu z nějakého důvodu ano. Druhým problémem je, že se tito odborníci na Rusko obávají, že pokud Ukrajina uspěje, Putinův režim by se mohl zhroutit. Já si myslím, že by to bylo dobře.
Bylo by dobře, kdyby ten režim zkolaboval?
Ano, Evropě by bylo mnohem lépe na celá desetiletí, kdyby bylo Rusko konečně poraženo. Nemyslím tím, že by se USA měly pokoušet o změnu režimu, v tom máme neslavnou historii. Ovšem neměli bychom se bát, kdyby k tomu došlo. Místo toho bychom měli plánovat na důsledky, ať jsme na tuto možnost připraveni. Vzpomeňte si, co se stalo po skončení studené války a rozpadu Sovětského svazu. Miliony lidí se staly svobodnými a nikdo neztratil kontrolu nad jadernými zbraněmi.
Byly tehdy jistě stejné obavy, že?
Jo, a podívejte se, co se stalo. Já si myslím, že ten přílišný strach je důvodem, proč administrativa není schopna jednat rozhodně; samozřejmě to má dopad na Německo a do jisté míry i na Velkou Británii.
Gen. Ben Hodges na cvičení NATO Allied Spirit I v Německu (2015):
Jak vy čtete ty červené linie a jaderné hrozby Kremlu?
Většinu těchto červených linií vytváříme sami, sami se odstrašujeme. Protože máme přehnaný strach. Myslím, že je nulová šance, že Rusko použije jadernou zbraň, protože z toho nemá žádný užitek. Veškerý prospěch pro Rusko plyne z hrozby, protože vidí, jak USA stále nedovolují Ukrajině použít rakety ATACMS proti ruským letištím, například. Když Rusko jadernou zbraň použije, ten účinek je pryč. A Spojené státy už řekly, že to bude mít katastrofální následky. Čína a Indie řekly ‚nepoužívejte jaderné zbraně‘. Takže na bojišti není žádné místo, kde by Rusko mohlo použít jadernou zbraň tak, aby to změnilo situaci ve prospěch Ruska. Nemá to žádný přínos. Samozřejmě to musíte brát vážně. Mají jaderných hlavic tisíce a je jim jedno, kolik nevinných lidí zabijí, včetně svých vlastních, ale není z toho žádný prospěch.
Když zmiňujete vliv Číny, Indie, myslíte si, že Moskva jejich výzvy vyslyší?
Pro Indii a Čínu je důležitý neomezený přístup k levné ropě a plynu. O nic jiného jim nejde. A pro Čínu také přistup k arktickým námořním trasám, otevírajícím se táním polárních ledovců. Oni nechtějí žádné narušení. Takže nechtějí, aby Rusko použilo jaderné zbraně, protože by to v důsledku omezilo přístup k veškerému tomu plynu. Zároveň také nechtějí, aby se Kreml zhroutil, protože se obávají, že by nemuseli mít přístup k levné ropě a plynu.
Dovedete si představit mírové rozhovory třeba se zprostředkováním Číny či Indie?
Ano. Ale nemám žádnou důvěru v to, že by Rusko někdy nějakou dohodu dodrželo. Nikdy nedodrželi žádnou dohodu, pokud k tomu nebyli absolutně donuceni. Takže jakákoli mírová jednání, kdy by se Ukrajina musela vzdát suverénních území, by byla katastrofou pro nás všechny. I proto, že by to podkopalo mezinárodní řád založený na pravidlech, o kterém říkáme, že nám na něm záleží, ale také to vysílá signál Číňanům. Uvidí, že to s ochranou suverenity, ochranou mezinárodního práva, ochranou svobody plavby nemyslíme vážně. Moje největší obava z naší neschopnosti pomoci Ukrajině je, jaký vzkaz to vyšle Číňanům o naší ochotě tyto věci bránit.
Máte na mysli Tchaj-wan?
Vlastně spíš přemýšlím o Filipínách. Máme bezpečnostní dohodu s Filipínami, suverénní zemí. Ale Číňané už porušují filipínskou suverenitu. Nárokují si některé ostrovy a využívají své námořnictvo, pobřežní stráž i rybářskou flotilu k útokům na filipínská plavidla, zrovna v minulých dnech jsme to pozorovali. Protože oni se právě teď opravdu neobávají, že by USA něco podnikly.
Do bojů na Ukrajině se konečně zapojily stíhačky F-16, jedna už spadla. Jak vyhodnocujete jejich roli?
F šestnáctky jsou vynikající letadla, řada zemí po Evropě, po celém světě je má, ale není to nějaká magie, díky které teď najednou vyhrají. Pořád to vyžaduje počty, zkušenosti. Je to součást celku. Samozřejmě budou mít okamžitý dopad, pomohou snížit škody nebo chránit ukrajinská města, ale samozřejmě budou ztráty. Ukrajina přišla o velmi zkušeného pilota, ale obávám se, že jich bude víc.
Ovšem kdyby Spojené státy řekly ‚Je v našem zájmu, aby Ukrajina porazila Rusko, a dáme jí všechno, co potřebuje.‘ To znamená F-16, více ATACMS, protivzdušných systémů Patriot, nekonečné množství munice a vše ostatní, co by mohli použít... Jedinou nadějí Kremlu je, že přestaneme. Že prostě řekneme, že to stačí. A vyvineme tlak na Ukrajinu, aby přijala nějaké ústupky. To je jediná naděje, kterou Rusové mají. Nejlepší způsob, jak tu naději zabít, je, aby prezident Spojených států řekl nikoli ‚jsme s vámi tak dlouho, jak to bude potřeba‘ - to je prázdné. Ale říct ‚dáme všechno, co potřebujete k vítězství, to je náš strategický cíl‘. Bylo by po všem velmi rychle.
Takový závazek však jistě neudělá vláda Donalda Trumpa, pokud v listopadu vyhraje volby. Ale co byste řekl na Kamalu Harrisovou?
Já ji budu volit, podporuji její kampaň, protože nemám žádné obavy, že by ona zničila naši demokracii nebo zneužila naši ústavu. U Trumpa mám nulovou důvěru, že bude chránit ústavu, že bude respektovat zákony. On opravdu není příliš inteligentní člověk. On je brutální. Nerespektuje nebo nedoceňuje význam našeho spojenectví, našich evropských spojenců. On vidí všechno jako vyjednávání, obchod, jako transakce, ne principy. S viceprezidentkou Harrisovou, pokud se stane prezidentkou, budu mít v těchto věcech mnohem větší důvěru. Nevím to, ale doufám a očekávám, že pokud jde o bezpečnost, NATO, Evropu, Ukrajinu, bude dělat přinejmenším to, co teď dělá Biden. Pravděpodobně víc. Ale musí se zbavit těch takzvaných expertů na Rusko v administrativě.
Generálporučík Frederick Benjamin „Ben“ Hodges III. (66) pochází z Floridy. Roku 2003 velel brigádě v operaci Irácká svoboda, roku 2009 šel vést oblastní velení Jih v Afghánistánu. Nakonec v letech 2014-17 velel americké armádě v Evropě. Nyní dělá mj. mentora v NATO, lidskoprávní organizaci Human Rights First, píše knihy a analýzy do médií. Blesk Zprávám poskytl rozhovor na konferenci Forum Globsec v Praze.
