Lavrovovi spolužáci v diplomacii: Polsko se „moskvičů“ zbavilo, v Praze absolventi MGIMO nevadí

Kritici je hanlivě nazývají „moskviči“ a varují, že se z MGIMO nerekrutovali jen diplomaté, ale také špioni tajných služeb včetně KGB, která měla nepochybně o budoucí velvyslance a specialisty velký zájem. Jiní je hájí, že šlo o kvalitní školu a že ti, kteří dodnes v diplomacii pracují, prokázali svou loajalitu, navíc mají diplomaté povinně bezpečnostní prověrky.

„Podařilo se nám uzavřít velmi důležitý proces, který je součástí široce chápané dekomunizace. Začalo to lustračními zákony,“ řekl polský ministr zahraničí Zbigniew Rau v rozhovoru pro list Gazeta Polska. Už tam prý žádný není dva měsíce. „MGIMO byla investice do fungování ruského imperialismu. Je součástí sovětské měkké síly (soft power),“ dodal ministr.

Absolventů ze sovětských škol se polská státní správa zbavovala od roku 2015, kdy se k moci dostala konzervativní strana Právo a Spravedlnost (PiS). „V současné době nejsou na manažerských pozicích - ať už v zemi, nebo v institucích - lidé, kteří by byli na seznamech spolupracovníků komunistických služeb nebo by byli absolventy moskevského MGIMO,“ konstatoval v září 2018 tehdejší ministr zahraničí Jacek Czaputowicz, Rauův předchůdce a stranický kolega z PiS.

Jejich český protějšek Jan Lipavský (Piráti) studium na MGIMO za problém nepovažuje: „Jsem toho názoru, že naši diplomaté z řad absolventů tohoto institutu svou více než 30letou prací od revoluce dokázali, že jsou pro naši svobodnou zemi přínosem,“ uvedl pro Blesk Zprávy. „Rozhodnutí mého polského protějšku mi nepřísluší komentovat.“

Osobnosti českých velvyslanců každoročně vyhodnocuje nezisková Asociace pro mezinárodní otázky, v případě studií uvádí MGIMO jako zvláštní kategorii. Ve zhruba stovce ambasadorů se podíl těchto absolventů zpravidla drží kolem deseti procent. Například roku 2016 jich bylo devět, 2018 třináct, další roky spadl počet na deset. 

K srpnu 2022 z 99 českých velvyslanců mělo za sebou studium na MGIMO jedenáct, každý devátý. Od té doby se mnohde funkce přeobsadily. Například se zase vrátil Jan Kohout - exministr zahraničí (2009-10) a stálý představitel ČR při EU (2004-08) v lednu předal své pověřovací listiny italskému prezidentovi a ujal se ambasády v Římě.

Exministr a Zemanův poradce Kohout se stane velvyslancem v Římě. Italská strana souhlasí

Otázka MGIMO se řešila roku 2014, kdy se finalizoval zákon o státní službě. Podmínka vysokoškolského diplomu nakonec dostala výjimku z výjimky: „Za vysokoškolské vzdělání se pro účely tohoto zákona nepovažuje vzdělání získané studiem na Vysoké škole politické Ústředního výboru Komunistické strany Československa, Vojenské politické akademii Klementa Gottwalda, vysokých politických a bezpečnostních školách a učilištích v bývalém Svazu sovětských socialistických republik a na fakultách všech těchto vysokých škol, nejde-li o vzdělání získané studiem na Státním institutu mezinárodních vztahů v Moskvě (MGIMO),“ praví Zákon č. 234/2014 Sbírky § 7. 

Vyhodit absolventy MGIMO by totiž pro ministerstvo zahraničí znamenalo citelnou ztrátu - nejen z postů velvyslanců, ale i expertů na nižších pozicích. Pokud jde o velvyslance, ti musejí mít bezpečnostní prověrku na jeden ze dvou nejvyšších stupňů, jak uvádí web ministerstva zahraničí; i ostatní uchazeči o práci musejí být ochotni podrobit se prověrce.

Studium v Moskvě nebylo překážkou ani pro jmenování středo/východoevropských diplomatů do evropských či mezinárodních institucí. I západní země uzavíraly s MGIMO dohody o výměnných stážích.

Absolventy MGIMO setrvávající v diplomacii hájil i někdejší disident a první polistopadový ministr zahraničí Jiří Dienstbier: „V posledním dvacetiletí před rokem 1989 byla atmosféra na moskevských univerzitách svobodnější než na znormalizovaných domácích vysokých školách,“ argumentoval v Lidových novinách v roce 2004 a přidal citát kambodžského krále Sihanuka: „Potřebuju-li komunistu, pošlu ho studovat do Paříže. Potřebuju-li antikomunistu, pošlu ho do Moskvy.“ (Mimochodem, svého syna, nynějšího krále Norodoma Sihamoniho, poslal studovat do Prahy, ale ne ideologii, nýbrž tanec).

Kvalitu studia v Moskvě a potřebu takových specialistů hájila Katarína Kertýsová v komentáři pro EU Observer. „Než aby snížil ruský vliv - údajně aplikovaný skrze absolventy MGIMO - tento krok oslabuje klíčovou expertizu v časech, kdy jsou rusky mluvící specialisté s patřičnou regionální znalostí, pochopením pro současné dění a kontakty napříč regionem nejvíc potřeba,” kritizovala roku 2018 postup Varšavy. 

„Když propustilo personál ‚ze staré školy‘, dělá Polsko dost pro přípravu nových specialistů, kteří budou mít nejen dostatečnou jazykovou výbavu, ale také zkušenost, aby dovedli hodnotit současné trendy a vývoj v polsko-ruských vztazích?” napsala Slovenka, jež studovala v Londýně a Paříži a jeden semestr strávila též na výměnném pobytu právě na MGIMO.

Češi mají dodnes možnost na MGIMO zdarma studovat, každý rok se nabízelo jedno místo v bakalářském studiu a jedno v navazujícím magisterském. Roku 2018 se výběrového řízení zúčastnilo pět zájemců, informoval tehdy Ruský dům v Praze. Napřesrok už jen uvedl, že výběrové řízení proběhlo, bez počtu kandidátů.

„V předchozích dvou letech byla nabídka pro Českou republiku využita (v akademickém roce 2020/2021 jedno místo; 2021/2022 dvě místa,“ uvedla pro Blesk Zprávy mluvčí ministerstva školství Aneta Lednová. Na probíhající školní rok byla nabídka - ještě před invazí - zveřejněna. „Vzhledem k zahraničněpolitickému vývoji neprojevil o studium nikdo zájem. Pro akademický rok 2023/2024 nabídka publikována nebyla, neboť veškerá spolupráce s Ruskou federací jako válečným agresorem byla zastavena,“ dodala mluvčí.

Ruský dům nadále nabídku zprostředkovává:

Někteří dávní absolventi se ke svým studiím hrdě hlásí. Existuje i klub českých a slovenských absolventů MGIMO (předseda Josef Krejčí). Ruský dům občas publikuje snímky z jejich setkání.

Štefan Füle na schůzce absolventů MGIMO v Ruském domě v Praze (22. 3. 2018). | RSVK

• Sergej Lavrov, ministr zahraničí Ruska
• Marija Zacharovová, mluvčí ruského ministerstva zahraničí 
• Ališer Usmanov, oligarcha, 7. nejbohatší Rus (roku 2014 tam byl vůbec nejbohatší)

Ocelárenští bossové a plynoví magnáti: Tohle je desítka nejbohatších Rusů

• Jan Kohout, nyní velvyslanec ČR v Itálii, dříve stálý představitel ČR při EU (2004-08), ministr zahraničí dvou úřednických vlád (2009-10, 2013-14) a také prezident Smíšené česko-čínské komory vzájemné spolupráce. Na MGIMO jel na stáž.
• Štefan Füle, velvyslanec ČR v Litvě, Velké Británii, při NATO, ministr pro evropské záležitosti (2009), eurokomisař pro rozšíření (2010-14), poté předseda Správní rady Smíšené česko-čínské komory vzájemné spolupráce.
• Tomáš Szunyog, zvláštní zástupce EU pro Kosovo, dříve český velvyslanec v Bosně a Hercegovině či Slovinsku.
• Milan Hupcej, velvyslanec ČR v Malajsii.
• Alexandr Sporýš, ředitel Odboru mnohostranných ekonomických vztahů na MZV ČR.
• Libor Sečka, dříve velvyslanec v Mexiku, při EU, v Itálii, v Číně, nakonec v Británii, od roku 2021 zvláštní zmocněnec pro Indo-Pacifik.
• Ladislav Škeřík, velvyslanec České republiky v Maroku
• Csaba Kőrösi, maďarský diplomat, nynější předseda Valného shromáždění OSN
• Ilham Alijev, prezident Ázerbájdžánu 
• Kasym-Žomart Kemeluly Tokajev, prezident Kazachstánu
• Miroslav Lajčák, dlouholetý ministr zahraničí Slovenska (2009-10, 2012-20) a také předseda Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a Valného shromáždění OSN. Dnes je zvláštním vyslancem EU pro dialog.
• Maroš Šefčovič, velvyslanec Slovenska při EU (2004-09), poté eurokomisař, v současnosti místopředseda Evropské komise, má na starosti vztahy mezi unijními institucemi. 
• Ján Kubiš, ministr zahraničí Slovenska (2006-09), generální tajemník OBSE (1999-2005).
• Eduard Kukan, československý diplomat a afrikanista, slovenský ministr zahraničí (1994, 1998-2006), europoslanec.
• Marek Dospiva, český finančník (Penta).
• Jaroslav Haščák, slovenský finančník (Penta).
•