Ukrajinské vlajky či povinnost odsoudit válku: V Gruzii nečeká ruské uprchlíky nejvřelejší přijetí
Po Putinově mobilizaci Rusko opustily statisíce lidí a zamířily do sousedních zemí jako Kazachstán či Gruzie. Ta však má s Ruskem vlastní válečnou zkušenost, válka z roku 2008 je stále v živé paměti a i nadále má vliv na život mnoha Gruzínců. Prchající Rusové se tak často musí vyrovnávat s nepříjemnými upomínkami na válečné tažení jejich země, a to nezávisle na jejích politických názorech, píše Washington Post
„Rusové, jděte domů,“ je jeden z mnoha nápisů, který si člověk může přečíst nasprejovaný v ulicích Tbilisi. Na balkónech a v oknech jsou pak vyvěšeny ukrajinské vlajky a některé bary dokonce po hostech vyžadují podepsání digitálního formuláře, který odsuzuje Putinovu agresi.
To je případ baru Daedana, jehož spoluvlastník Data Lapauri tvrdí, že by Rusové měli být s válkou konfrontováni. Od dubna, kdy formulář zavedli, jej podle Lapauriho podepsalo přibližně 2500 Rusů, stejně tolik se jich však u dveří otočilo. „Musíme zajistit, že ruští imperialisté s vymytými mozky neskončí v našem baru,“ stojí ve formuláři.
Důvodem je i to, že po vyhlášení mobilizace v září ze země utekla spousta lidí, kteří do té doby s režimem a jím vedenou válkou problém neměli. I mezi emigranty se tak najde spousta lidí, kteří Putinovu krvavou válku podporují, a jediným důvodem opuštění Ruska je, že válku nechtějí vést sami. Bar Daedana byl v reakci na jejich formulář za poslední měsíce vystaven DoS útoku, tisícům špatných hodnocení na Googlu a výhružkám smrtí na Instagramu.
V září se pak na sociálních sítích objevilo video, ve kterém ruská celebrita a dcera bývalého Putinova šéfa Ksenia Sobčaková po Lapaurim vyžaduje, aby jí vysvětlil, proč si na Rusy zasednul. Lapauri jí připomenul válku v roce 2008 a trvající okupaci části gruzijského území. „Ale co má Ukrajina společného s Gruzií?“ nechápala to i nadále Sobčaková.
„Nemají země už dost?“
Právě Rusko-Gruzínskou válku má mnoho Gruzínců v živé paměti. Ačkoliv oficiálně trvala pouhých pět dní, její následky jdou v zemi cítit dodnes. Gruzínské regiony Abcházie a Jižní Osetie, které byly spouštěčem války, jsou dnes zcela závislé na Rusku, které na jejich území vytvořilo vojenské základny a oficiálně je vnímá jako nezávislé republiky, což Gruzie odmítá. Válce předcházely roky sporů o nezávislost území, válka samotná pak začala, když se gruzínská vláda pokusila potlačit separatistické tendence silou, na což zareagovala ruská armáda a Gruzie brzy musel bránit samotné Tbilisi.
Dnes je Jižní Osetie obehnána ostnatým drátem a Rusové často zatýkají lidi, kteří se k němu moc přiblíží. Plot na některých místech rozdělil vesnice či rodiny a válka vyhnala tisíce lidí z jejich domovů. „Nechápu, na co potřebují naši zem,“ řekl k tomu Darejan Narikašvili, vesničan z gruzijské strany, pro nějž je plot ale každodenní realita. „Rusko je obrovské. Nemají dost země už teď?“
Mnoho Gruzínců tak Rusku stále nemůže přijít na jméno a jejich reakce na ruštinu v ulicích či ve veřejném prostoru jsou často velmi negativní, což ale zasahuje i Rusy, kteří s válkou nesouhlasí. Anna Kuzminikhová, členka skupiny Pussy Riot, která žije v Tbilisi už od loňského léta, vylíčila v dubnu pro Washington Post svůj zážitek z taxi: „Vracela jsem se jednou pozdě z dobrovolnické akce, kde jsem pomáhala uprchlíkovi z Ukrajiny najít místo na bydlení. Byla jsem vyčerpaná. Ale hned jak řidič zjistil, že jsem Ruska, tak zastavil auto a zařval na mě, ať vypadnu.“
Pragmatická politika Gruzie
Na oficiální úrovni je ale Gruzie k Rusku přátelštější. Ačkoliv ruskou agresi na Ukrajině oficiálně odsoudila, nepřipojila se k evropským sankcím, nechala pro utíkající Rusy otevřené hranice a údajně i odmítla povolit vstup některým Putinovým kritikům. „Myslím, že vedeme vůči Rusku pragmatickou a opatrnou politiku,“ prohlásil Eka Sepašvili, poslanec, který byl donedávna členem vládnoucí strany a stále s její politikou souhlasí.
Kritici ale tvrdí, že se vládnoucí strana Gruzijský sen, která byla založena v Rusku zbohatnuvším oligarchou, snaží Gruzii nasměrovat k Rusku a její kroky jsou podle nich pro zemi velmi nebezpečné. „Rusko chce zničit gruzijskou státnost," řekl k tomu Giga Bokerija, předseda proevropské strany Evropská Gruzie – Hnutí za svobodu.
Porazím však gruzijské hranice zůstávají pro Rusy otevřené, a to nezávisle na jejich politických názorech. V Tbilisi tak jsou jak zastánci invaze, kteří s režimem i nadále souhlasí, ale nechtějí nasadit své životy, tak uprchlíci, kteří by Putina nejradši viděli na propadlišti dějin. „Naše vláda vytvořila krvavé peklo,“ řekl jeden z nich, který Rusko přesto opustil až po vyhlášení mobilizace. „Teď chápu, jak se cítili Němci po 2 světové válce.“