Anexe imperátora z Kremlu: 7 otázek a odpovědí, které vyvolal Putinův projev

Projev ruského vládce pro Blesk okomentoval bývalý český velvyslanec v Moskvě Petr Kolář (60). „Projevy ruských vůdců jsou mířeny hlavně na domácí publikum, poté až teprve na to zahraniční. Takže to, co Putin řekl, bylo cíleno hlavně na Rusy. Sdělil jim, že za vše může špatný Západ a že on jen brání zemi - hlavně ruské občany,“ vysvětlil Kolář, podle něhož tomu někteří lidé slepě věří.

„Připojením, referendem a podobnými triky Putin tvrdí, že je to jenom vrácení starého ruského území, což je pitomost. Potřebuje legitimizovat jen svůj lup,“ okomentoval projev pro Blesk exministr zahraničí Karel Schwarzenberg (84, TOP 09).

„Změní se to, že Rusové budou argumentovat, že teď Ukrajinci útočí přímo na jejich území, takže můžou použít jadernou zbraň. Reálně, dokud si jejich armáda vede tak, jak si vede, tedy nic moc, tak to velká změna nebude,“ míní Karel Svoboda z katedry ruských studií na Univerzitě Karlově. Podle něj používá Putin taktiku, kdy zloděj křičí: Chyťte zloděje!

Podle ředitele Ústavu mezinárodních vztahů Ondřeje Ditrycha se NATO do konfliktu nebude zapojovat více, než tomu bylo doteď, tedy finanční a vojenskou podporou Kyjeva. „Aspoň pokud Rusko opravdu nepoužije proti Ukrajině jadernou zbraň. Potom přicházejí v úvahu odvetná opatření asi konvenční povahy proti ruským cílům, ale byl by tam potenciál i jaderné eskalace,“ míní Ditrych. Podle něj by jaderné odstrašení, které Kreml používá, už najednou nefungovalo.

Bezpečnostní analytik Ditrych si nemyslí, že dnešní kroky Ruska skončí shazováním atomovek. „Anexe nových území mají eskalační potenciál, neznamenají ale zásadní růst rizika nasazení jaderných zbraní,“ vysvětluje. „Byť se hodně mluví až se zarážející lehkostí o atomových zbraních, tak si nemyslím, že teď je situace, že by se něco takového stalo,“ míní pak pro Blesk generál ve výslužbě František Mičánek.

„Každý konflikt jednou skončí mírovým řešením, takže ano. Toto řešení je ale v tomto případě spíš vzdálené, aspoň pokud se pod ukrajinským tlakem nezhroutí ruská fronta,“ je přesvědčen šéf Ústavu mezinárodních vztahů Ditrych, jenž dodává, že je otázkou, kdo by mohl konflikt pomoci urovnat. „V minulosti nějaké takové pokusy byly. Mohlo by se toho znovu chopit třeba Turecko, které už bylo u dohody ohledně vývozu obilí.“

Podle bývalého šéfa civilní rozvědky Karla Randáka záleží, s kým naše zpravodajské služby spolupracují. „Česko určitě čerpá od spojeneckých služeb, jako je třeba ta ukrajinská SBU, britská MI6 či americká CIA. A pokud by se k něčemu schylovalo, tak předpokládám, že nám dají vědět,“ řekl Blesku. Podotkl ale, že ani letos v únoru, kdy Rusko zahájilo útok na Ukrajinu, tajné služby neměly přesné informace. Randák dodal, že rozvědka je povinna informovat zákonné adresáty v Česku, jako jsou premiér, prezident a někteří ministři. „Použil by se k tomu státní šifrovací systém,“ vysvětlil.

Podle politického geografa Michaela Romancova Rusko v zásadě žádné spojence, kteří by ho podporovali v jeho aktivitách, nemělo a nemá. „Má kolem sebe skupinu zemí, vůči nimž je v tak nadřazeném postavení, že jimi může určitým způsobem manipulovat ve svůj prospěch. Nejviditelnější je to na příkladu Běloruska,“ řekl Blesku. Pak jsou tu podle něj státy, které Kreml nijak zvlášť nekritizují, tedy Čína a Indie, anebo takové, které sice za Moskvou stojí, ale pomoci jí příliš nemohou, jako je Sýrie či Nikaragua. „Pokud jde o státy SNS (Společenství nezávislých států, které tvoří 9 z 15 bývalých členů Sovětského svazu - pozn. red.), tam vidíme, že jsou velmi zdrženlivé. Rusko přestává být schopné plnit svou roli garanta stability a jeho vliv začíná velmi rychle slábnout,“ dodal Romancov.