Americké raketomety HIMARS nahání Rusům strach: Okupanti jsou zoufalí!
HIMARS je americký lehký salvový raketomet nově používaný i ukrajinskou armádou na jejím okupovaném území. Taktéž jde o velký problém pro ruské okupanty. Kromě toho, že jim Ukrajinci likvidují důležité cíle, deprimují jejich morálku. Podle bezpečnostního a vojenského analytika Lukáše Visingra jsou z přesných raketometů Rusové zoufalí.
Lehký salvový raketomet HIMARS začali vyvíjet v americké společnosti Lockheed Martin odborníci od roku 1996 a výroba začala o čtyři roky později. V dnešní době moderní a velmi přesný raketomet na podvozku taktického nákladního vozidla používá nejen americká armáda, ale i ta v Jordánsku, Rumunsku nebo Singapuru. Nově ale i také na Ukrajině.
Na korbě náklaďáku veze celkem šest přesně naváděných raket GMLRS, ty umožňují realizovat útoky na přímé cíle vzdálené až osmdesát kilometrů, například základny, velitelská stanoviště nebo důležité logistické sklady. A na ty se aktuálně ukrajinští vojáci zaměřují.
Na internetu se totiž objevují informace o tom, že HIMARS už několik takových cílů zničil. Tím posledním je ruský muniční sklad v městě Nova Kachovka v Chersonské oblasti na jihu Ukrajiny. Aktuálně jich zřejmě používají osm až devět, celkově by jich měli mít do budoucna dvanáct.
Nemají se jak bránit
Rusové, kromě toho, že přichází o drahocenný materiál určený pro vojáky v boji, mají další problém. Proti systému HIMARS se totiž nemají jak bránit. Ukrajinci navíc používají dobře vymyšlenou taktiku. „Kromě HIMARS vypálí najednou několik dalších typů zbraní. Ruské systémy tohle pak nedávají a nevědí na kterou raketu útočit dřív. Dělají to ale zejména proto, aby pomohli HIMARS, protože ten je pro ně nejdůležitější,“ popsal pro Blesk vojenský analytik Lukáš Visingr.
„Když letí tři různé typy raket, tak ten systém neví, co dělat dřív. Možná se jim povede jednu raketu ze šesti zničit, ale k čemu jim to je? Efektivní metodu obrany nemají,“ dodává. Kromě toho jde navíc o poměrně malou a velmi rychlou střelu, která je naváděna pomocí GPS a během letu lehce manévruje, což je pro ruskou stranu další komplikace.
„Párkrát se Rusům povedlo něco sestřelit, ale šlo spíš o náhodu. Běžné systémy protivzdušné obrany nejsou stavěny na to, aby si s něčím takovým mohli poradit. Jejich radary tu střelu možná zachytí, ale jejich software je většinou odfiltruje, protože je považuje za nějakou atmosférickou poruchu,“ dodává Visinger.
Psychologická destrukce
Ukrajinci dokážou během jedné hodiny vypálit z jednoho raketometu až 36 střel. Najednou jich vypálí šest. „Když to jde hodně dobře, tak jsou schopni vypálit čtyřikrát až šestkrát za hodinu. Nabití systému trvá zhruba patnáct minut,“ popisuje Lukáš Visinger další výhodu amerického kompletu.
„Podle posledních čtrnácti dní a toho, co se děje na sociálních sítích, jsou z toho Rusové zoufalí, deprimovaní a frustrovaní. Jednoduše proto, že nic takového nebylo ve scénáři a s nějakým HIMARS vůbec nepočítali,“ vypráví analytik s tím, že z této zbraně mají okupanti v současné době asi největší strach.
Aby se nějak dokázali chránit, tak by museli mít u potencionálních cílů 24 hodinovou vzdušnou ochranu, což je podle Visingera nereálné. „Fyzické škody, které tímto páchají, jsou strašné, stejně tak hrozné jsou ale i ty psychologické. Dlouho platilo, že služba v týlu je relativně bezpečná. To už teď není úplně tak pravda.“
Nedokážou je najít
Další problém je pro ruskou armádu i to, že raketomety HIMARS na podvozku nákladního auta nedokážou najít a zničit. „Když vypálí salvu šesti raket, tak můžou do minuty odjet a zmizet. Tak rychlou reakční dobu nemá nikdo,“ doplňuje.
„Tato zbraň má navíc strategický dopad, Ukrajinci začali systematický likvidovat protivníkův týl – jednak logistiku, zejména tu dělostřeleckou, velitelství a nově také železniční zásobování, na které se ruská armáda nejvíc spoléhá. Neničí tedy jen samotné sklady, ale také mosty a nádraží,“ doplňuje s tím, že taková taktika ukrajinské armádě zatím vychází.
Samotný raketomet je jen taková „třešinka na dortu“, spoléhá se nejenom na efektivní a spolehlivou logistiku, ale také i na americké družice, zpravodajské služby nebo sledovací letouny, díky kterým získávají informace o polohách potencionálních cílů.
Nasazení v minulosti
Raketový systém HIMARS byl nasazen třeba v bojích v Afghánistánu, kde s ním Američané likvidovali pozice radikálního hnutí Tálibán. Nasazení se dočkal i v Sýrii, kde s ním ničili cíle Islámského státu.