Velvyslanec Kyjeva Perebyjnis: Doufám, že se Ukrajinci vrátí domů! I ti, co žijí v ČR dlouhodobě
Doufáme, že všichni, kdo z Ukrajiny odešli, se tam vrátí a pomůžou ji znovu vybudovat. To v rozhovoru pro web ProUkraїnu – pod hlavičkou Blesku – řekl velvyslanec Kyjeva v Praze Jevhen Perebyjnis (53).
Česko dodalo Ukrajině tanky či odsoudilo válečné zločiny Rusů. To jsou důležitá vítězství na diplomatické frontě. Na řešení jakých otázek pracujete nyní a jaká mohou být další vítězství?
„Životy diplomatů se po 24. únoru radikálně změnily. Dnes se úsilí všech ambasád soustřeďuje na jedno totéž – na zajištění vítězství nad ruským agresorem. Děláme pro to všechno, co je v našich silách. Pro zajištění vítězství jsou nejdůležitější prioritou zbraně pro armádu, to mi zabere většinu dne. Pracujeme také na zajištění humanitární a finanční pomoci. Mezi naše úkoly patří i zajištění všeho potřebného pro občany Ukrajiny, kteří odešli do České republiky na útěku před ruskou agresí.“
Hodně pracujete na řešení problémů uprchlíků. Většina lidí to slovo nemá ráda, ale v této situaci nelze Ukrajince označit za přistěhovalce. Jaká definice je v tomto případě podle vás správná?
„Z právního hlediska je tento termín oprávněný, protože uprchlíci jsou lidé, kteří prchají před válkou, před pronásledováním. Ale chápu ty lidi, kterým se nelíbí. Vnímání uprchlíků je totiž spojeno spíše s ekonomickými problémy. Pokud jde o občany Ukrajiny v Evropě, je to trochu jiná situace. Ti lidé nehledají lepší život, chtějí si ho zachránit. Ale ať už se jim říká jakkoli, jsou pro nás prioritou. Vždyť v Česku je dnes asi nejvíce ukrajinských občanů, a když to vezmeme v poměru k počtu obyvatel, zatížení Česka je možná největší ze všech evropských států.“
Jaké otázky Ukrajinců v Česku vy považujete za dosud nevyřešené nebo na zlepšení jakých řešení spolupracujete s českou vládou?
„Samozřejmě, že ideální situace neexistuje. I když musím říct, že se Čechům podařilo vytvořit co nejpohodlnější podmínky pro život Ukrajinců. Řekněme, že z těch 300 tisíc lidí, kteří sem přišli, jen necelá tisícovka teď bydlí v tak provizorních podmínkách, jako jsou tělocvičny. Otázky jsou, třeba vzdělávání. V Česku už před tím volná místa v mateřských školkách a školách prakticky nebyla. A dnes musí přijmout vysoký počet ukrajinských dětí. Nyní se společně s ministerstvem školství a s úřady snažíme rozhodnout, jak zajistit, aby vzdělávací systém mohl tu záležitost vyřešit vlastními silami.“
Polsko hlásí rekordní počet Ukrajinců, kteří ho opustili a vrátili se. Sledujete stejnou tendenci i v Česku?
„Ano, pozorujeme na hranicích Ukrajiny s EU tendenci, že více lidí se nyní vrací, než odchází. Z mé komunikace s českými orgány je potvrzeno, že se lidé vracejí domů. V jakých počtech, těžko říct. Jestli se mají vracet, nebo ne, to je individuální otázka. Nyní by se například státní úředníci měli vrátit a pracovat. Pokud se jedná o lidi, kteří podnikají, je to jejich rozhodnutí. Ale jednoznačně Ukrajina všechny, kteří odešli, bude potřebovat doma. Abychom společně budovali náš stát.“
Myslíte si, že bude podobná tendence i mezi lidmi, kteří v Česku žili ještě před válkou?
„Moc v to doufáme. Navíc taková tendence již existuje. Víme, že odchází velmi mnoho mužů, kteří pracovali v zahraničí, také v Česku. K nám na konzulát chodilo mnoho lidí, kteří opustili práci, kterou měli před ruskou invazí, a odjeli bránit svou vlast. Myslím, že stejné to bude, až zvítězíme a začneme budovat svůj stát. Že se drtivá většina lidí, kteří jsou nyní v zahraničí, vrátí.“
Jak Česko zvládá tak velkou vlnu ukrajinských uprchlíků? Jak příchod tolika Ukrajinců ovlivnil Čechy, trh práce, obecně situaci v Česku?
„Zatím je předčasné o tom mluvit, protože jsme na začátku této vlny. Když se podíváme na první dojmy: zdá se mi, že Česko se s tím vypořádalo možná nejlépe v Evropské unii. Podařilo se nejen přijmout velké množství ukrajinských občanů, ale také je zaregistrovat – což se příliš mnoha státům nepodařilo. Velmi profesionálně byl zorganizován proces poskytování bydlení, nabídek zaměstnání, škol. I když se vyskytují problémy, Česká republika to zvládá. Měli bychom poděkovat našim českým přátelům, že k tomu přistoupili zodpovědně, ale také s otevřeným srdcem.“
Pro většinu Ukrajinců byla válka překvapením, a to i přes pokračující varování západních partnerů. Bylo to i pro vás překvapení?
„Samozřejmě, že to nikdo nečekal. Ani já, i když jsme se připravovali na vyhrocení situace. Existovaly důkazy, že Rusko připravuje provokace, ale že se stane právě tohle… že budou letadla shazovat bomby, že budou raketové útoky na města, že ruská armáda bude těsně před Kyjevem… To čekal málokdo. Nikdo z toho nemůže být viněn, protože představit si, že by se něco takového mohlo stát v 21. století, je velmi obtížné. Ale hlavní bylo, že naše armáda byla připravena.“
Jak jste se vlastně dozvěděl o začátku války?
„Dozvěděl jsem se to v noci, když začalo bombardování a útoky. Oznámil mi to vojenský atašé. Hned jsem šel na ambasádu a v pět ráno zavolal všechny zaměstnance. Stručně jsme probrali situaci a začali pracovat. V 9 hodin ráno jsem měl tiskovou konferenci, kde jsem informoval o tom, co se děje. Ještě ten den jsem se sešel s náměstkem ministryně obrany a dohodli jsme se, že uděláme vše pro to, aby nám Česko dodalo co nejvíce zbraní, abychom mohli čelit agresi.“
Velvyslanec v Berlíně pan Melnyk přiznal, že mu německý ministr financí řekl, že „Ukrajině zbývá několik hodin“. Jaká byla první reakce českých partnerů: víra, pochybnosti, či strach?
„Tady to tak nebylo. Byla tu absolutní podpora všech politických stran. Již 24. února po obědě jsem vystoupil na zasedání české Sněmovny. Ta přijala jednomyslně rezoluci na podporu Ukrajiny, která je vůči Rusku velmi tvrdá. Druhý den jsem byl ještě v Senátu a tam jsem měl také jednomyslnou podporu. Vláda nás podpořila a český prezident, který dříve vystupoval spíše na podporu Ruska, označil Putina v prvních hodinách za válečného zločince.”
A co podpora české veřejnosti? Nemáte strach, že časem opadne?
„Podpora české společnosti je ohromující. Viděli jsme, jak se Češi scházeli na náměstích, téměř sto tisíc lidí se sešlo, aby podpořili Ukrajinu. Vidíme, jak jsou na českých domech a úřadech vyvěšeny ukrajinské vlajky. Uvědomujeme si, že tato vlna časem opadne, protože je přirozené, že lidé jsou unavení z problémů. Válka Ruska proti Ukrajině svým způsobem ovlivňuje blaho po celém světě. Ale doufáme, že podpora vydrží na takové úrovni, která nám umožní říkat, že Česko je náš spolehlivý přítel a partner.“
Slovensko v současnosti dostává z Ruska méně než polovinu z celkového objemu nakupovaného zemního plynu. Důvodem jsou nedostatečné přepravní kapacity pro dodávky ruské suroviny. Novinářům to dnes řekla slovenská ministryně hospodářství Denisa Saková. Návrh Evropské komise postupně zastavit dovoz ruského plynu do konce roku 2027, který už kritizoval slovenský premiér Robert Fico, podle ní způsobí nárůst cen plynu pro středoevropský trh o deset až 15 procent a také zvýšení tranzitních poplatků.
Ruský koncern Gazprom do konce loňska dodával plyn na Slovensko přes Ukrajinu, která kontrakt s ruskou stranou ve věci tranzitu suroviny neprodloužila. Ruský plyn pro slovenské plynárny SPP následně začal proudit jižní trasou přes Turecko, která ale nemá dostatečnou kapacitu.
Vážení čtenáři,
pro dnešek se zprávami z války na Ukrajině končíme. Znovu se přihlásíme zase zítra ráno. Za redakci Blesk Zpráv vám přejeme dobrou noc.
Putin v Petrohradě také prohlásil, že považuje „ruský a ukrajinský národ za jeden národ“. „V tom smyslu je celá Ukrajina - naše,“ řekl šéf Kremlu podle TASS. Kyjev a jeho západní spojenci odmítají nároky Moskvy na ukrajinské regiony jako nelegální a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj opakovaně odmítl představu, že Rusové a Ukrajinci jsou jeden národ, poznamenala agentura Reuters.
Nedávno se sešly v tureckém Istanbulu delegace obou zemí, dohodly se však pouze na výměně válečných zajatců a repatriaci padlých. Průlom v otázce možného příměří ve válce jednání nepřineslo. Ukrajina souhlasila s americkým návrhem na bezpodmínečné třicetidenní příměří, ruská strana na něj nepřistoupila. Ruská delegace zároveň předala Ukrajincům memorandum nastiňující požadavky Moskvy pro zastavení bojů.
Rychlá reakce České republiky poskytuje prostor pro adaptaci a integraci. Máme čas nastavit soužití Čechů a Ukrajinců, kterých teď přišlo hodně?
„Jasně. Postoj vůči Ukrajincům se radikálně změnil. Dříve byli Ukrajinci v Čechách spojováni s uklízečkami nebo stavebními dělníky. Drtivá většina Čechů dnes k Ukrajincům přistupuje s úctou kvůli hrdinskému odporu vůči Rusku. Češi vidí, že Ukrajinci nejsou jen pracovití a umějí pracovat a rádi to dělají. Ale jsou to také stateční bojovníci. Pokud jsou naštvaní, jejich odpor je velmi silný. A to je zde vnímáno s obrovským respektem. Zdá se mi, že Čechům se směrem k Ukrajině dnes otevřely oči.“
Ukrajinci v Česku se často ptají, zda děti nemohou chodit do českých škol. Ukrajinské školy organizovaly on-line výuku, takže mnoho rodičů si přeje, aby jejich děti dokončily školní rok s vlastní třídou. Česká strana naopak požádala o započítání výuky na místních školách do školního roku v Ukrajině. Už máte dohodnuté řešení?
„Jednoznačně. Existuje dohoda mezi ministerstvy školství Ukrajiny a České republiky, že dokumenty, které budou české školy vydávat o ukončení té či oné třídy v letošním roce, budou zařazeny do ukrajinského školství. Navíc do konce tohoto školního roku, tedy do června, by děti, které se nedostaly do českých škol, nemusely povinně chodit na hodiny v Česku. Mohou pokračovat v on-line vzdělávání v ukrajinských školách.
Od prvního září však bude otázka vážnější, protože české zákony vyžadují, aby všechny děti, které zde mají povolení k pobytu – nejde jen o občany České republiky, ale také o cizince, kteří zde legálně pobývají – povinně chodily do školy. A zde vyvstane otázka, zda Česká republika zvládne tak velký počet dětí. V současné době připravujeme různé varianty. Možná dokonce i zřízení ukrajinských škol s ukrajinskými pedagogy, kteří by mohli učit děti podle ukrajinského programu. Jednoznačné tedy nebude jen jedno řešení. Bude existovat komplex různých řešení: on-line vzdělávání, sobotní školy, plnohodnotné české a ukrajinské školy. A rodiče dětí budou mít možnost si vybrat, kterou cestou se vydají.“
Často se také ptají na děti s postižením. Měly by se v Česku zaevidovat? Co ti, kterým vyprší platnost statusu, jak ho prodloužit v cizí zemi?
„Ano. I tato otázka je vyřešena. Za prvé, každý, kdo sem přijde, – dospělí i děti – dostane české zdravotní pojištění. Při jeho vyřízení se uvádí, že se jedná o dítě se speciálními potřebami. Léčba probíhá za státní peníze. Dětem je poskytována zdravotní péče ve stejném rozsahu jako českým občanům. Pokud například vyprší platnost potvrzení stavu, pak speciálně zřízená komise u pojišťovny tyto dokumenty posoudí a v případě potřeby prodlouží. Zde by neměly nastat žádné problémy a otázky.“
