Finsko a Švédsko zvažují vstup do NATO. Znamená Ukrajina konec neutrality v Evropě?

„Je to jejich rozhodnutí. Ale pokud se rozhodnou zažádat, budou Finsko a Švédsko vřele uvítány,“ konstatoval koncem dubna generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, jejich norský soused. „Očekávám, že ten proces proběhne rychle.“

Obě země se dlouho považovaly za neutrální, byť roku 1995 vstoupily do Evropské unie, spolu s Rakouskem. To je mimo jiné zavazuje podílet se na sankcích proti Rusku a dává jim podobnou oporu jako Severoatlantická smlouva a její článek 5 o povinnosti kolektivní obrany. „Pokud se členský stát stane na svém území cílem ozbrojeného napadení, poskytnou mu ostatní členské státy pomoc a podporu všemi prostředky, které jsou v jejich moci, v souladu s článkem 51 Charty Organizace spojených národů,“ stojí v článku 42 Smlouvy o Evropské unii.

A nyní je válka na Ukrajině dost možná dovede do Organizace Severoatlantické smlouvy, jak zní plný název NATO. A nejde o jediné země, které o tom nyní, vstříc ruské hrozbě, více uvažují.

Ač neutralita nebyla nikdy zakořeněna v ústavě Švédského království, země se od časů Napoleona Bonaparte žádné další války neúčastnila, s výjimkou mírových misí. Před druhou světovou válkou se zformoval klub neutrálních zemí Skandinávie, Beneluxu a baltských států, Švédsko však jediné do pár let nenapadli či neobsadili buď Němci, nebo Sověti. Chybělo však málo, Stockholm usilovně na mezinárodní scéně manévroval (pomáhal Židům i britským špionům, dodával nacistům ocel...) – a hlavně měl štěstí.

Od konce studené války se Švédsko účastní společných manévrů s NATO, například cvičení Cold Response, jež za polárním kruhem každé dva roky pořádá Norsko. To poslední koncem března už se neslo jasně ve znamení reálné ruské hrozby.

Kyjevu Stockholm posílá výzbroj, včetně protitankových zbraní. S Helsinkami pak koordinují své debaty o možném podání přihlášky do Severoatlantické aliance. Finská premiérka Sanna Marinová v polovině dubna přijela do Stockholmu, aby s kolegyní Magdalenou Anderssonovou tuto otázku probraly.

Ministryně zahraničí Ann Lindeová bere finské stanovisko i jako argument do domácí debaty: „Víceméně víme, že o členství v Severoatlantické alianci požádá. To mění rovnováhu... Pokud by totiž požádala jen jedna země, je jasné, že by vzrostlo napětí,“ pronesla v televizi SVT.

Stockholm to každopádně nehodlá rozhodnout referendem – není prý možné diskutovat o některých důvěrných věcech národní bezpečnosti.

Zatímco pro Švédy se neutralita stala tradicí, Finové k ní museli přistoupit po druhé světové válce. Na jejím začátku je Rusové napadli (chtěli opět ovládnout zemi, jež byla nezávislá teprve od roku 1917), v této Zimní válce (1939-40) se ubránili za cenu četných ztrát na životech a desetiny území. Ve druhé sovětsko-finské válce (1941-44) už se Hitler postavil proti Stalinovi a Finy vyzbrojoval, což je dodnes Finům vyčítáno. 

V poválečném uspořádání si Moskva prosadila finskou neutralitu. Helsinki hovořily o „aktivní neutralitě“, z Německa přišel spíše pejorativní termín „finlandizace“, kritizující politické ústupky Moskvě, jak píše DW.

Premiérky Švédska a Finska, Magdalena Anderssonová a Sanna Marinová, probíraly vstup do NATO (13. 4. 2022). | ČTK / AP / Paul Wennerholm

Ještě v lednu premiérka Marinová považovala vstup do aliance za „velmi nepravděpodobný“, pro bylo docela nedávno jen 20-30 % Finů. Vpád Rusů na Ukrajinu vše změnil. Ostatně s Ruskem sdílí 1340 km dlouhou hranici.

Zatímco Švédové v otázce vstupu do NATO váhají, Finové jsou údajně rozhodnutí. List Iltalehti s odvoláním na nejmenované vládní zdroje 1. května napsal, že se to rozsekne 12. května.

Věří, že budou pro alianci přínosem, už teď mají výzbroj plně kompatibilní, vojáky a rezervisty dobře vycvičené, i civilisté se připravují na nejrůznější hrozby - živelní, průmyslové i vojenské. „Bezpečnost nebudeme spotřebovávat, my ji produkujeme,“ prohlásil podle DW parlamentní poradce Henri Vanhanen.

Hrozí, že Putin bude chtít další země, varuje Scholz. A podpořil vstup Finů a Švédů do NATO

Švýcarsko je považováno za ztělesnění neutrální země. Někteří historici to datují už do roku 1515 a k Vestfálskému míru (1648), kdy se Švýcarská konfederace formálně odtrhla od Svaté říše římské. Pak ji ovšem obsadila revoluční Francie a donutila vazaly podepsat obranný pakt. Až roku 1815 byl definitivně poražen Napoleon Bonaparte a evropské velmoci neutralitu Švýcarska opět potvrdily, slíbily na jeho území neválčit. Švýcarsko se naopak zavázalo nevměšovat se do konfliktů ani žádné straně poskytovat žoldáky. „Je to garantováno mezinárodně, čili to představuje nejsilnější neutralitu, jaká vůbec existuje,“ vysvětlil pro DW historik Michael Gehler z Hildesheimské univerzity.

Známá byla švýcarská neutralita za druhé světové války, která souvisela i s důležitým bankovnictvím. Za závazkem si Bern stojí i nyní, tváří v tvář ruské invazi. I Německu zakázal dodat Ukrajině munici ve Švýcarsku vyrobenou. „Odpověď byla negativní, s odkazem na švýcarskou neutralitu a kritéria povinného odmítnutí dle švýcarského zákona o válečném materiálu,“ vysvětlil pro DW mluvčí Státního sekretariátu ekonomických záležitostí.

Putinova údajná milenka Kabajevová: Ukryl ji ruský vládce i s dětmi ve Švýcarsku?

U exportu zbraní a munice Švýcarsko standardně ve smlouvách zakazuje reexport, leda s výslovným souhlasem Bernu. A takový souhlas není podle úřadu možné udělit, pokud má materiál dostat aktuálně válčící země.

Rozporuje to Gerhard Pfister, předseda strany Střed. „Článek 184.3 dává vládě kompetenci chránit zájmy Švýcarska v zahraniční politice. Může Německu export švýcarských zbraňových komponent na Ukrajinu umožnit,“ napsal na Twitteru. Stačí obranu demokratického evropského státu prohlásit za důležitý zájem…

Jinou výjimkou je podpořit válčící stranu, která koná na základě pověření Rady bezpečnosti. „Taková se nevnímá jako strana konfliktu, nýbrž konající jako světový policista,“ vysvětlil Laurent Goetschel, politolog Basilejské univerzity.

Oproti Skandinávii jsou i nyní debaty o přibližování, ne-li přistoupení k NATO, slabé. „Neutralita ve Švýcarsku je i součástí identity. Máte tu různé jazyky, různá vyznání, Švýcary tak pojí politická identita, jež se točí kolem přímé demokracie, federalismu a neutrality,“ říká Jean-Mark Rickli z Ženevského centra pro bezpečnostní politiku. „Popularita neutrality je stále vysoká. Z bezpečnostního hlediska se debata začíná měnit, ale ne do takové míry jako ve Finsku či Švédsku.“

Posun je ale znát v jiné sféře: „Účast na sankcích proti Ruské federaci, proti vrcholným představitelům jako Putin a Lavrov, ne jen proti oligarchům, to je novinka. To nikdy dřív Švýcarsko neudělalo,“ dodává Gehler.

Vídeň trvalou neutralitu vyhlásila roku 1955, což byl požadavek pro stažení okupačních spojeneckých vojsk, jak západních, tak sovětských, po druhé světové válce. V posledních letech se pozice poněkud revidovala, rakouští vojáci se účastnili společných cvičení s armádami NATO. „Nicméně rakouští vládní představitelé zatím neukázali žádnou ochotu opustit neutralitu a přidat se k NATO,“ připomněl politolog Gehler. A občané to vidí stejně. Konflikt na Ukrajině byl však jistým impulzem k úsilí o posílení armády a zlepšení jejích schopností.

Stejně jako Švýcarsko, i Rakousko využívá neutrality na globální scéně, ochotně slouží jako nestranná půda pro složitá jednání, ve Vídni sídlí třeba Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA), Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) či ropný kartel OPEC. Neutralita byla zřejmě i důvodem, proč Vladimir Putin 11. dubna přijal rakouského kancléře Karla Nehammera. Šlo o první návštěvu evropského představitele od vpádu na Ukrajinu – nikoli však o přátelskou návštěvu, jak podle DW kancléř zdůraznil.

Pandur rakouské armády na kosovské misi KFOR. | Bundesheer

Sotva Irsko získalo roku 1921 nezávislost na Británii, vyhlásilo neutralitu – a udrželo si ji i za druhé světové války. Dokonce do té míry, že prezident, premiér a ministr zahraničí osobně kondolovali německému velvyslanci v Dublinu, když Německo 30. dubna 1945 ztratilo kancléře – Adolfa Hitlera, jak informovaly Irish Times.

K NATO se Irové přidat nechtěli ani poté, co společně s Brity vstoupili do Evropských společenství, nebo když utichly násilnosti v Severním Irsku a vztahy Dublinu s Londýnem se ještě zlepšily.

Nyní premiér Micheal Martin opakovaně prohlašoval, že Irsko je sice neutrální vojensky, ale morálně a politicky stojí na straně napadené Ukrajiny. Například když v zemi uvítal ukrajinského protějška Denyse Šmyhala:„Ujistil jsem ho o irské podpoře nejsilnějších sankcí na Rusko a pro ukrajinské členství v EU,“ tweetoval 20. dubna.

Středomořské ostrovy jsou v EU, nikoli v NATO. Kypr zpočátku měl problém vůbec invazi odsoudit, neboť tam žijí tisíce Rusů (a další zástupy tam jezdily k moři), mnozí oligarchové tam investovali miliardy eur. Vláda ale přece jen přijala tvrdší postoj vůči Rusům na sankčním seznamu EU a po naléhání evropských spojenců hodlá skoncovat s programem „zlatých pasů“ – kdy za investování jisté částky dostane investor občanství Kypru a tím i EU, se všemi svobodami cestování a obchodování.

Malta zatím tentýž program pozastavila pro Rusy a Bělorusy, informovala DW. Obě země poslaly na Ukrajinu humanitární pomoc, zbraně nikoliv.

Cvičení ruské armády v Podněstří, nedaleko ukrajinských hranic. | Ruská armáda

Moldavská SSR vyhlásila nezávislost na Sovětském svazu roku 1991, o tři roky později do ústavy Moldavská republika zasadila neutralitu. Doufala, že tím odradí ruská vojska. Kreml však nadále drží nějakých 1500 vojáků u ohromného muničního skladu v Podněstří, separatistickém regionu Moldavska, jež je de facto ovládané rusky mluvícími separatisty.

Jsou reálné obavy, že Vladimir Putin hledá záminku, jak do Podněstří poslat další síly a oblast využít v současné válce – s Ukrajinou přímo sousedí, do Oděsy je to sotva 70 kilometrů.

Kišiněv proto, podobně jako Kyjev, podal 3. března přihlášku do Evropské unie. Vstup do NATO je nereálný, už jen kvůli přítomnosti ruských vojsk v Podněstří.

Putinův další možný cíl: Hrozí útok i Moldavsku kvůli ruským jednotkám v Podněstří?!

Židům a dalším Putin rozryl staré rány: „Příbuzné v Kyjevě zabili ve 2. světové, Lvov zažil pogromy“

Bosna a Hercegovina je i skoro tři dekády od občanské války rozpolcená a nestabilní, i tady přetrvávají jisté obavy z ruského vměšování. Země je partnerem NATO a doufá v plné členství – jenže to zcela vylučuje jedna z entit zemi tvořící, Republika srbská, která je nakloněná Srbsku a Rusku. „Ať žije Srbsko, ať žije Rusko, ať žije Republika srbská!“ hřímal její prezident Milorad Dodik začátkem invaze na Ukrajinu.

Oficiálně je Bělehrad neutrální, v praxi má blízko k Moskvě, konají se i společná vojenská cvičení. Od roku 2012 je formálně Srbsko kandidátskou zemí EU, vyjednávání probíhají. Srbové však Západu nemohou odpustit bombardování Bělehradu roku 1999 a vůbec podporu nezávislosti Kosova.  „Vstup do NATO pro prezidenta Aleksandara Vučiče nepřipadá v úvahu,“ dodává politolog Gehler. „Proruské postoje se v blízké budoucnosti nejspíš nezmění.“

Ruský okupační symbol Z: Šíří se v Putinově okolí či Srbsku, řeší ho i čeští policisté