25°C
Detaily úmrtí slavného dokumentaristy: Tělo přítelkyně v Mariupolu hledala 2 dny, zabili ho kvůli modřině?
V neděli 3. dubna informoval deník Blesk o smrti litevského filmového režiséra Manta Kvedaravičiuse (†45), který v okupovaném Mariupolu natáčel dokumentární film. Nyní o jeho smrti promluvila přítelkyně, která jeho tělo převezla zpět domů do Litvy.
Když Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu, byla Hana Bilobrovová se svým partnerem zrovna v Ugandě, kde pracovali na novém filmu. Kvedaravičius už do žádné války sice nechtěl, svůj názor však změnil 3. března, v den narozenin Hany, které přicházely gratulace od přátel. Někteří z nich zrovna seděli v podzemí při náletech na ukrajinská města. „Řekl mi, že tam chce jet a natočit druhý díl Mariupolisu a já se nabídla, že pojedu s ním. Oba jsme věděli, že se už nemusíme vrátit,“ popsala Bilobrovová v rozhovoru pro 15min.lt.
Jeho nejproslulejší dílo Mariupolis nabízí pohled na klíčové přístavní město na hranici Doněcké oblasti. V regionu už od roku 2014 ustavičně válčí proruští separatisté s ukrajinskými jednotkami. Ve filmu se válečná vřava prolíná svědectví o svéráznosti tamního obyvatelstva. Režisérův plán natočit druhý díl tak započal cestou přes Polsko, kde nakoupil přes deset krabic zásob pro jeho přátele z činoherního divadla. Když 18. března dorazili do Záporoží, museli kvůli bojům několik dnů setrvat v nečinnosti, než se jim konečně podařilo proniknout do samotného Mariupolu. Z původní kolony 80 aut se do města dostala pouze dvě.
To, co se jim naskytlo za výhled, nebylo jejich milované město, ale peklo. Když projížděli apokalyptickým městem, létaly nad nimi tankové střely. Pochopili, že je téměř nemožné se pohybovat po ulicích a schovali se do místního kostelíka, ve kterém přežívali civilisté. Dle slov Bilobrovové, kdyby je potkali v normální situaci, pomysleli by si o nich, že to jsou feťáci. Z očí jim vyprchal všechen život. V úkrytu se jim sice něco natočit podařilo, situace ale byla natolik vážná, že se rozhodli vrátit. Kvedaravičius se vydal hledat auto a tehdy jej jeho partnerka viděla naposledy živého.
„Byla jsem připravená zůstat v Mariupolu, dokud ho nenajdu. Živého, nebo mrtvého,“ vzpomíná devětadvacetiletá filmařka. O pomoc s pátráním šla i za ruskými vojáky, kteří ji po dvou dnech přivedli k jeho tělu. Jejího muže zastřelili a Hana se domnívá, že za to nejspíš mohla modřina na rameni od těžkého filmařského batohu – ozbrojenci si tak mohli myslet, že se jedná o modřinu od pažby zbraně a považovat ho za nepřátelského ostřelovače v přestrojení.
S mrtvolou jí nakonec dovolili z Ukrajiny vycestovat, do Litvy se však musela vrátit přes ruské území. Teprve v bezpečí domova se rozhodla sdílet informaci, že Kvedaravičiuse zastřelili buďto ruští vojáci, nebo proruští separatisté. Bilobrovové se naštěstí podařilo natočený materiál odvézt s sebou a má v plánu dokument dokončit.
Analytik Svárovský: Na Ukrajině válčí civilizace s barbarstvím, příští tři týdny rozhodnou
Ubytováváte doma uprchlíky, nebo jinak pomáháte Ukrajincům v ČR? Blesk spustil web ProUkrainu, kde najdou praktické rady i zpravodajství v ukrajinštině, psaný lidmi, kteří si stejným procesem již prošli.
Témata:
Související
