Dmitry (16) z Kyjeva žije ve sklepě: Nad hlavami nám létají ruské rakety. Ať už hlavně neumírají děti...
Ze spánku ho probudily výbuchy a od té doby je uvězněný ve válečném pekle. Středoškolský student Dmitry A. (16) z Kyjeva již přes měsíc bojuje o bezpečí rodiny, jeho bratři (8 a 13) vyrábějí Molotovy koktejly. V noci uléhají do vlhkého sklepa a doufají, že se dožijí rána. Mají jediné přání: Konec nesmyslné války a zabíjení dětí a civilistů. Rusové však nadále pokračují i v ostřelování Kyjeva.
Den před začátkem invaze 23. února se Dmitry vrátil z posilovny v centru města. Pak s mámou, tátou a sourozenci povečeřeli. Šel brzy spát, ráno měl jít do školy.
„Během noci se stala ta nejhorší věc, co se vůbec může stát – ruské rakety začaly lítat na naše města, v pět ráno se extrémně hlasitě ozvaly první výstřely. Vzbudil jsem mámu, tátu a bráchy. Teta nám po telefonu řekla, že právě začala válka. Sbalili jsme věci a s příbuznými odjeli k babičce na vesnici 120 kilometrů od hlavního města,“ popisoval Blesku Dmitry A.
Kilometrové fronty
Cestou je potkala dopravní zácpa. „Vystrašení lidé se snažili dostat z obrovského města, na čerpacích stanicích se tvořily kilometr dlouhé fronty, všude byla hromada vojenských vozidel. Dojeli jsme k babičce, která s dědečkem připravila úkryt ve sklepě,“ vyprávěl.
Ačkoliv je nezletilý, zapojil se do obrany. „S dědou, tátou a strýcem jsme se přihlásili do domobrany. Vytvořili jsme checkpointy na vjezdech a výjezdech z vesnice, nad hlavami nám létaly rakety. Pomáhali lidé, kteří přišli z různých měst, nosili nám jídlo,“ pokračoval.
Děti vyrábí Molotovy
Do obrany se zapojila celá rodina. „Doma jsme ze starého oblečení vytvořili kamuflážní sítě pro vojáky a uniformy pro lidi z civilní domobrany. Děti vyráběly Molotovovy koktejly, abychom je mohli házet na ruské vojáky,“ vypověděl Dmitry, který je podle svých slov pacifista a v životě se nechtěl účastnit bojů.
Noci ve sklepě
„Každou noc trávíme ve vlhkém a chladném sklepě a doufáme, že ruské rakety nezasáhnou náš dům. V hrůze a strachu ráno vycházíme ven. Slyšíme boje ve vzduchu, střelbu i padající letadla či helikoptéry. Pořád sledujeme zprávy a modlíme se za mrtvé děti i dospělé,“ popsal.
Děs v Kyjevě
S tátou vyrazili do Kyjeva pro věci z jejich bytu. „Když jsme přijeli do města, ulice byly zcela prázdné a všude bylo děsivé ticho, jen čas od času se rozhoukaly sirény. Do bytu jsme se ještě dostali, ale nestihli jsme se vrátit zpět, začalo další bombardování. Rychle jsme se schovali do sklepa a čekali, až ta hrůza přestane. Poté jsme vyrazili zpátky a cestou jsme viděli hasičská auta, hořící budovy a zničené domy,“ líčil Dmitry.
„Rusové zdemolovali i obchodní centrum, ve kterém jsme se každý víkend scházeli s přáteli, chodili jsme tam za odpočinkem. Co moje oči viděly, mozek nechtěl pochopit, to byste nepřáli ani tomu nejhoršímu nepříteli. Nemohli jsme uvěřit, že v 21. století by se taková věc mohla kdy stát. V šoku a hrůze jsme dojeli zpátky za rodinou a znovu se postavili na obranu vesnice,“ dodal.
Raketa nad domem
Ačkoliv je rodina Dmitryje A. na mnohem bezpečnějším místě, než je Kyjev, má během služby na checkpointu neustálý strach o nejbližší i svůj život.
„Jedna raketa právě včera večer přeletěla náš dům. Moji rodiče, bratři, bratranec, babička, dědeček, teta a strýc jsou ale na relativně bezpečném místě. Dodávky elektřiny jsou v pořádku, mobilní služby příliš nefungují, jídlo a voda jsou zatím k dispozici. Chceme věčný mír na celé naší planetě, ať už hlavně neumírají nevinní lidé i malé děti,“ stále jen opakuje Dmitry A. Blesk s ohledem na bezpečnost rodiny neuvádí celé jméno a místo, kde se zdržují.