Viktor Janukovyč: Zrádce Ukrajiny, bývalý prezident a eso v Putinově rukávu?
Dřívější informace listu Ukrajinska Pravda o tom, že někdejší hlava státu odsouzená na Ukrajině za vlastizradu přicestovala z ruského exilu do Běloruska, se v pondělí potvrdily. Jeho letadlo ve stejný den odstartovalo z Minsku. Čtvrtý prezident země v letech 2010 až 2014 je v posledních týdnech terčem spekulací, že by se po ovládnutí Ukrajiny Ruskem mohl znovu stát vládcem státu.
V době, kdy ruská vojska pokračují ve svém postupu ukrajinským územím, se objevily zprávy, že moskevská administrativa podporuje exilového bývalého ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče jako muže, který by mohl převzít vedení země v případě pádu současného režimu.
Deník Kyiv Independent na twitteru s odvoláním na zprávu listu Ukrajinska pravda napsal, že přípravu bývalého prezidenta na zvláštní příležitost ujmutí se moci osnuje přímo Kreml.
Zfalšované volby a Oranžová revoluce
Viktor Janukovyč (*1950) je rodák z Jenakijeva v Doněcké oblasti. Svou kariéru zahájil jako vedoucí pracovník v dopravě v klíčovém uhelném průmyslu Sovětského svazu na východě Ukrajiny a v roce 2000 se stal doktorem ekonomie.
Děkujeme za pozornost, kterou našemu online přenosu věnujete. Dění týkající se ruské agrese na Ukrajině budeme sledovat zase od sobotního rána.
Dodávky elektřiny do ukrajinské Záporožské jaderné elektrárny byly obnoveny, oznámila ruská správa okupované elektrárny, kterou citoval Reuters.
Necelý rok po svém nástupu do místní správy se pak stal gubernátorem Doněcké oblasti, která je domovem více než tří milionů obyvatel a ekonomickým tahounem Ukrajiny. V listopadu 2002 ho tehdejší prezident Leonid Kučma jmenoval premiérem.
V roce 2004 se pustil do boje o křeslo hlavy státu a v prezidentských volbách nakonec zvítězil. Po masových protestech v Kyjevě, které vešly ve známost jako Oranžová revoluce, však byly volby prohlášeny za zfalšované. V letech 2006 až 2007 zastával funkci premiéra podruhé a stal se nejpopulárnějším ukrajinským politikem.
Sbližování s Bruselem?
Až v roce 2010 se mu podařilo zvítězit v prezidentských volbách a porazit svou soupeřku Julii Tymošenkovou. Přestože byl vnímán jako spíše „proruský“ kandidát, vztahy s Moskvou pro něj nebyly prioritou. Během svého prezidentství Janukovyč směřoval Ukrajinu k užšímu vztahu s Evropskou unií – jeho první zahraniční cesta v úřadu navíc vedla symbolicky do Bruselu.
Smlouvu o spolupráci mezi EU a Ukrajinou nicméně v listopadu 2013 odmítl podepsat. Vypukly pouliční protesty, největší od Oranžové revoluce v roce 2004, které trvaly několik měsíců a mezi 18. a 22. únorem vyvrcholily krvavou akcí. Události vešly ve známost jako Euromajdan. Za pádem Janukovyče nakonec stála smrt nejméně 88 protestujících, z nichž velkou část zastřelili uniformovaní odstřelovači.
Pod tlakem Bruselu podepsal dohodu o předání pravomocí parlamentu a uspořádání předčasných voleb. Během několika následujících hodin uprchl z hlavního města a jeho vláda se rozpadla. Kontroly v zemi se ujala prozápadní politická reprezentace, nedlouho nato však následovala ruská anexe Krymu a vypuknutí násilné revolty proruských separatistů na východě Ukrajiny.
Na začátku roku 2019 byl v nepřítomnosti odsouzen ke 13 letům vězení za trestný čin vlastizrady.
