Celá republika vzpomíná na Václava Havla: Exprezident očima čtenářů

Ve Zlíně mohou lidé přijít vyjádřit úctu do kondolenčních listů ve foyeru radnice. Svíčky a květiny nosí občané k radnici pod Památník obětem totality. Památce prvního českého prezidenta se přišla poklonit i Jitka Hujíčková. „Pana Havla jsem milovala, rodiče měli doma obrázek Masaryka, já Havla. Byl to můj vzor. Četla jsem za komunistů jeho texty. Z jeho názorů jsem byla nadšená. Trápilo mě, že po něm poslední dobu plivají a chovají neúctu takoví, co mu nesahali ani po kolena.“

Šlo jen o slovíčko

V Brně se mohou lidé zapsat do kondolenční knihy, která je umístěna ve vestibulu Divadla Husa na provázku. „Pane prezidente, chci Vám hlavně poděkovat za to, jaký jste byl. Chci Vám také slíbit, že se budeme držet Vašich myšlenek a slov. Budete nám moc chybět.“ Takové věty tu napsala Jiřina Kuchařová. S Václavem Havlem ji spojují osobní vzpomínky.

Před revolucí natočila z rádia Svobodná Evropa na pásek Havlovu esej Slovo o slově, kterou při předávání Ceny knihkupců v Německu přečetl Jan Tříska. „Přepisovala jsem ji, ale jedno slovo nebylo dobře slyšet. Na začátku roku 1990 jsem pracovala v Občanském fóru v Brně. Václav Havel za námi přijel. Nedalo mně to a zeptala jsem se ho na to slovo. Chvilku zapřemýšlel a pak mi ho do textu doplnil. Byl to přirozený, vtipný a přátelský člověk,“ vzpomíná na Havla žena.

Bylo to v roce 1993…

Nejhlubší účast s úmrtím Václava Havla vyjádřil v úterý odpoledne také básník a novinář Jiří Teper. Jakmile vstoupil do foyeru nymburské radnice, bylo na něm okamžitě vidět, že jen stěží potlačuje emoce a smutek. Jak řekl Blesku, na osobní setkání s exprezidentem nikdy nezapomene. Bylo to v roce 1993, kdy Jiří Teper pracoval jako novinář v Praze.

Cestou po Václavském náměstí si všiml, že na předzahrádce hotelu Evropa sedí Václav Havel. „Okamžitě mi blesklo hlavou, že by mi mohl napsat něco jako vzkaz pro noviny, které jsme tehdy zakládali. Prostě jsem se naklonil přes plot předzahrádky a požádal ho o to. Jeho ochranka nestačila ani zareagovat,“ vzpomíná Teper.

Václav Havel se prý choval velmi mile a přátelsky. Na kus papíru, který mu donesl číšník, napsal pár řádek a připojil své pověstné srdíčko. „Jsem moc rád, že jsem s ním mohl promluvit a osobně ho zažít v době, kdy byl v plné síle. Nikdy na to nezapomenu,“ dodal se slzami v očích Jiří Teper a do kondolenční knihy napsal: „Děkuji Vám za vše jako politikovi, spisovateli a člověku!“