Vesty pro uprchlíky zaplavily Česko. „Nezavírejte oči,“ prosí aktivisté
Budapešťské nádraží Keleti, hraniční přechody nebo přímo řecký ostrov Lesbos. Všude tam působí čeští dobrovolníci, které sdružuje spolek Pomáháme lidem na útěku. Ten oslavuje své půlroční výročí, ke kterému uspořádal happening „Pomáháme a chceme být vidět“. V jeho rámci vyvěsil v různých částech Česka záchranné vesty. Akcí poukazuje na to, že zavírání hranic údajně není dlouhodobé řešení.
Zavírání hranic podle dobrovolníků jen přesunuje problém jinam. Právě na to chtěli upozornit svou akcí „Pomáháme a chceme být vidět“. Na mnoha místech Česka by se tak ve čtvrtek měly objevit reflexní vesty – nejen jako symbol takzvaného Czech Teamu, ale také toho, že by lidé neměli zavírat oči před problémy.
„Chceme, aby byl ve společnosti více slyšet hlas, který volá po rozumném řešení situace, hlas lidí, kteří se nechtějí jenom bát. Chceme jim dodat odvahu,“ říká zakladatelka spolku Pomáháme lidem na útěku Zuzana Lenhartová, která od začátku koordinuje dobrovolnické výjezdy i materiální sbírky.
K happeningu se připojila také Monika Horáková z Iniciativy Hlavák, která pomáhá přímo na pražském hlavním nádraží uprchlíkům, kteří buď Českem projíždějí, nebo jsou propouštěni z detenčních zařízení.
Obě iniciativy spolu úzce spolupracují. Jejich třetím nepostradatelným partnerem je i Autonomní sociální centrum Klinika, které v těchto dnech bojuje o přežití. „Od začátku to vnímáme tak, že díky naší práci se dozvídáme příběhy, které chceme předávat dále. Píšeme blogy, mluvíme do novin,“ vysvětluje Horáková.
Na začátku bylo spuštění webu a výjezdy do Maďarska
„Na začátku září jsme spustili web pomocuprchlikum.cz a začali poskytovat informace lidem, kteří se rozhodli do pomoci uprchlíkům zapojit,“ vzpomíná Michal Berg, který dodnes monitoruje situaci na celé takzvané balkánské trase a předává aktuální informace dobrovolníkům, kteří vyráží uprchlíkům na pomoc.
„Překvapil nás obrovský zájem Čechů pomáhat a vymezit se tím vůči způsobu, jakým se o uprchlících v létě mluvilo v médiích a na veřejnosti. Studenti, matky na mateřské, podnikatelé i důchodci nás oslovovali s nabídkami pomoci a dotazy, kam vyjet pomáhat. Týden po založení naší materiální sbírky v brněnském kině Scala jsme do Maďarska vyslali tři dodávky materiální pomoci a první stovku dobrovolníků,“ dodává Lenhartová.
Ze začátku spočívala koordinace spolku na třech lidech. Postupem času si ale dokázali vybudovat fungující síť spolupracovníků-dobrovolníků. První jejich výjezdy směřovaly především do Budapešti, kde na nádraží v Keleti uvízlo tisíce uprchlíků. Pomoc se pak přesunula na železniční srbsko-maďarský přechod Röszke, kde začali formovat první organizované týmy vedené českými koordinátory. Po uzavření přechodu se 15. září přesunul takzvaný Czech Team na srbsko-chorvatskou hranici, přesně na přechod Berkasovo/Bapske.
Spolek podporuje i Člověk v tísni
„Dobrovolnická komunita je mezinárodní, ale Berkasovo bylo primárně české. Za šest týdnů se tam vystřídalo přibližně tisíc dobrovolníků, kteří nahrazovali slabou organizaci ze strany vládních úřadů obou zemí,“ vzpomíná Zdeněk Ralík, který strávil v Berkasovu několik týdnů jako koordinátor.
„Nakupovali jsme stovky kilogramů jablek, banánů, tisíce ponožek – tehdy procházelo přes ten přechod průměrně 7000 lidí denně. Museli jsme vytvořit systém, aby nedocházelo ke zbytečným konfliktům a zraněním,“ upřesnil. V Berkasovu také začal spolek Pomáháme lidem na útěku spolupracovat se společností Člověk v tísni, která jej dodnes podporuje.
Od 5. listopadu pak uprchlíky začal vozit ze Srbska do Chorvatska vlak, a tak se čeští dobrovolníci přesunuli do Šídu a na dálniční odpočívadlo v Adaševci, kde působí dodnes. V polovině listopadu dokonce odletěla první skupina Čechů pomáhat i na řecký ostrov Lesbos.
Zatímco ze začátku tam působily pětičlenné skupiny, momentálně je tam stabilně desetičlenný tým a spolek poskytuje podporu i těm dobrovolníkům, kteří na ostrov vyrazí na kratší dobu. „Kromě přímé pomoci uprchlíkům se snažíme pomáhat i místním – dříve turistický ostrov se teď změnil k nepoznání. Uklízíme proto pláže od vest a gumových člunů,“ uzavřela koordinátorka dobrovolníků Petra Quirke.
