7°C
Uprchlický tábor očima Čecha: Trpí 11 kilometrů od domova, kam se nemohou vrátit
Odhadem 80 tisíc Syřanů žije v uprchlickém táboře Zatárí, který leží v Jordánsku. Sýrie je odtud vzdálena jen jedenáct kilometrů, přesto tu někteří uprchlíci tráví už čtvrtý rok. S sebou si přinesli z domoviny zmítané válkou jen osobní věci a v lepším případě úspory. Chod tábora a život v něm popsal pro web Lidových novin fotograf Jiří Pasz.
Touha po návratu domů – to je prý společné přání syrských uprchlíků odkázaných na pomoc v jordánském táboře Zatárí. Toto zařízení podporuje dlouhodobě také Česká republika. Několik rodin s nemocnými dětmi už dokonce tábor opustilo a odletělo do Prahy. Jedna z rodin ale obratem prchla do Německa.
Podle fotografa zaměřujícího se na sociální témata Jiřího Pasze jsou Syřané hrdí lidé, pro které byla emigrace poslední možností. Život v buňkách je pro ně pouze alternativou života v regionu, kde se válčí, nebo nejisté cesty do Evropy.
Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky prošlo Zatárí už 430 tisíc lidí. Většina z nich se chce vrátit domů, i když nemůže. Ti bohatší, kteří mají navíc v pořádku doklady, žijí v nedalekých městech v tzv. hostitelských komunitách. Mnoho jich ale v táboře přežívá už čtvrtý rok. „Mé jméno není uprchlík,“ říká dvacetiletá Faiza. „Každý tu má své jméno a svůj život,“ dodává s tím, že kdysi měli tito lidé své obchody, restaurace či jiné podniky.
Rozvíjí se silnice i zajištění elektřiny
I s českou pomocí v táboře postupně vzniká infrastruktura a zlepšuje se dostupnost elektřiny. Každá rodina má k dispozici jednu unimobuňku, tedy přibližně 19 čtverečních metrů. V Zatárí funguje kanalizace, jídlo je na stravenky, elektřina zatím pouze v noci. Přes den jsou lidé závislí na dieselových generátorech. Lidé ale nemohou pracovat, jsou tudíž odkázáni na cizí pomoc.
„Trauma nezpůsobuje zdaleka jen zkušenost s válkou. Jde i o ztrátu domova, frustraci z nemožnosti pracovat nebo rozdělení rodin,“ popisuje Adél Aldahien z organizace Lutheran World Federation Jordan, která syrským utečencům na severu Jordánska pomáhá. „Mnoho rodin se rozdělilo mezi Libanon, Turecko, Jordánsko a Sýrii,“ dodává.
Zatárí se postupně stává státem ve státě, jeden z uprchlíků si tu dokonce otevřel mouggnat, tedy arabskou verzi pizzerie. Na jídlo k němu prý chodí i lidé z OSN, je velmi populární. Fungovat mu začala dokonce i roznášková služba. „Čekali jsme, že tu budeme krátce. Teď jsme ale úplně bezmocní. Pokud to nevyřeší mezinárodní komunita, my sami už nic nezmůžeme,“ říká Samir, majitel obchodu a bývalý kuchař z Damašku.
V táboře je více než polovina dětí, přibývá jich 12 denně
Podle organizace UNICEF tvoří více než polovinu obyvatelů tábora děti do 17 let. Konkrétně 60 % a jejich počet roste. Rodí se tu 12 dětí denně. Děti nechodí do školy, často nemají ani základní hygienické návyky. Potřebovaly by psychosociální pomoc. Co s touto tzv. ztracenou generací bude, si netroufají odhadnout ani odborníci.
Zatárí je ale jedním z nejbezpečnějších táborů v postiženém regionu. Nově příchozí aktuálně přijímá pouze v akutních případech. V Jordánsku je odhadem až 1,5 milionu Syřanů, kteří ze své země utekli. Podobná kultura a náboženství ale asimilaci těchto lidí do značné míry ulehčují. Problémem je ale nedostatek jídla a vody.
Témata:
