Rozloučení s Medou Mládkovou (†102): Rakev uložili do rodinné hrobky společně s ostatky manžela

Dnešního obřadu se zúčastnili zástupci nadace a Musea Kampa a přihlíželo několik místních. Lidé, kteří se s Medou Mládkovou chtěli rozloučit, přišli do kostela Panny Marie Vítězné v Praze už minulý týden ve čtvrtek.

Od hřbitovní kapličky odešel za doprovodu klarinetisty malý smuteční průvod s rakví k rodinné hrobce, kde se zúčastnění společně s farářem pomodlili a posléze byla rakev spuštěna do hrobu.

Skříňka s popelem manžela

Na víku rakve s ostatky Medy Mládkové ležela skřiňka s popelem jejího manžela Jana Viktora Mládka (+77). Věnec poslala i slovenská prezidentka Zuzana Čaputová.

„Paní Medu jsme uložili spolu se zpopelněnými ostatky Jana Viktora. Tak, jak si to výslovně přála,“ řekl předseda správní rady Nadace Jana a Medy Mládkových Jiří Pospíšil.

Pospíšilova smuteční řeč

Pospíšil v krátké řeči zdůraznil životní dílo manželů a jejich podporu českého umění v americkém exilu. „Drželi se hesla, že když přežije kultura, přežije i národ,“ řekl Pospíšil. Zmínil také, že oba svou vlast milovali a Janu Viktorovi už se do ní nepodařilo vrátit.

Vysvětlil také, proč si Mládková přála spočinout v hrobce manžela. Její matka a bratr zemřeli v Americe a jsou pohřbeni tam a s otcem, který zemřel v komunistickém Československu, neměla dobrý vztah, a tak neměla v Česku jiné místo, kde by mohla být pochována.

„Naplnili jsme vůli Medy Mládkové, aby byla pohřbena v Rosicích, i vůli jejího manžela, který chtěl být pohřbený ve vlasti,“ řekl Pospíšil.

„Neměli jsme šťastné dětství. Tatínek byl hrozně přísný a zlý. Měli jsme v chodbě karabáč, a když jsme něco udělali, tak nás tím karabáčem bil. Já jsem často plakala,“ vyprávěla paní Meda ve svých pamětech. V roce 1953 pomohla emigrovat mamince Idě a bratrovi Františkovi, ale jeho nechali doma. Otci nikdy neodpustila.

Dojemný pohřeb mecenášky Medy Mládkové (†102): Vzkaz od Čaputové i Havlové, plačící Holubová

Velká část sbírky, kterou Mládková za svůj dlouhý život shromáždila, je vystavená v Praze v Sovových mlýnech.

Je ale tak rozsáhlá, že ji nelze vystavit kompletní. Proto je již několik let část sbírky vystavena na zámku v Moravském Krumlově na Znojemsku vedle Slovanské epopeje. „Při rekonstrukci zámku byla expozice nepřístupná, ale s panem starostou řešíme její znovuotevření. Část expozice by měla být přístupná už v červenci,“ řekl Pospíšil.

Se starostkou Rosic Andreou Trojanovou dnes Pospíšil hovořil o tom, že by mohla být nějaká expozice přímo v Rosicích, například na zámku, aby připomínala slavnou manželskou dvojici spjatou s městem.

„Rádi zapůjčíme předměty, které se týkají života manželů Mládkových. Může zde vzniknout uměleckoprůmyslová výstava, která bude ukazovat její oblečení, šperky, nábytek či popisovat příběh jejich washingtonského domu, což byla slavná adresa, kam chodili emigranti, umělci, američtí politici. Scházela se tam zajímavá společnost,“ řekl Pospíšil.

Premium

Jmění Medy Mládkové (†102): Nechala za sebou obrazy za miliardy, hotel a činžák

Mládková byla známá jako propagátorka tvorby malíře Františka Kupky i jako žena, která přes někdejší železnou oponu pomáhala českým umělcům druhé poloviny 20. století.

Od roku 1948 žila v emigraci, nejdříve ve Švýcarsku, později ve Francii a nakonec ve Spojených státech, kde pomáhala krajanům.

V letech 1955 až 1960 studovala dějiny umění v Paříži. Ve francouzské metropoli se seznámila s malířem českého původu Kupkou, jehož díla začala sbírat.

Po smrti manžela Jana Mládka v srpnu 1989 Mládková na jeho přání celou kolekci věnovala Praze. Po revoluci pro ni vybrala zchátralou budovu Sovových mlýnů a založila nadaci. Objekt budoucího muzea získala Praha od státu v roce 1997 a Mládková si Sovovy mlýny pronajala od města na 99 let.