Velký pátek: Proč místo zvonů slyšíme hrkačky?

Velikonoce patří pro křesťany mezi nejvýznamnější období. Právě na Velký pátek si připomínáme den, kdy byl Ježíš Nazaretský pověšen a přibit na kříž a kde také nakonec zemřel.

Kromě toho, že lidé drží v pátek půst a rozjímají, tak také nastává zvláštní ticho.

Z kostelů totiž nezní už od Zeleného čtvrtka žádné zvony jako připomínka Kristova utrpení a jako v jediném dni v roce se v kostelích neslouží v pátek mše. Ve večerních hodinách jen probíhá speciální obřad.

Zvony podle legendy totiž večer v Zelený čtvrtek „odlétají do Říma“, aby dostaly požehnání od svatého otce. Jakmile jim papež požehná, tak letí během Bílé soboty zpět, aby se po modlitbě Gloria opět rozezněly a zazvonily: „Byl jsem tam!“

Místo zvonů řehtačky

Celé tři dny od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty ale není úplné ticho. Jejich vyzvánění nahradil smutný zvuk dřevěných řehtaček a hrkaček. V obcích někdy bývá spojený s koledou, kdy chlapci obchází s řehtačkami domy, aby jejich hrkání dolehlo do všech domácností. Často si řehtačky a hrkačky vyráběli chlapci zcela sami.

I hrkání má však svá pravidla. Hlavním hrkačem bývá nejstarší chlapec, ministrant nebo si kluci zvolí vedoucího, označovaného jako stárek, pán, velitel či hejtman. Časově se hrkalo ve 4 a 6 hodin, v poledne a večer. Na Velký pátek přibylo ještě hrkání v 15 hodin, což je čas Ježíšovy smrti, jak ji vypravuje bible.

Časem se vedle tradičních povídek vytvořily i ty lidovější. Lidé například věřili, že pokud udělají hned na začátku jara velký rámus na polích, zbaví se díky tomu nejrůznějších hlodavců. Výsledek byl ale dost krátkodobý. Hrkačky také odháněly zlé síly a díky obcházení vesnice se vytvářel magický ochranný kruh.