Neurochirurg Vladimír Beneš (†100) zemřel. Co na něj v televizi prozradili jeho syn a vnuk?

Málokdo může říct, že zažil dvě největší virové katastrofy, které lidstvo během posledního staletí potkaly, ale Beneš nejstarší ano. „On to měl složité, byl během dvou epidemií. Narodil se během španělské chřipky a zemřel za covidu,“ podotkl jeho syn, Beneš starší. Jeho tatínek měl navíc složitá studia, odmaturovat stihl, ale když se chystal na vysokou školu, zavřely kvůli druhé světové válce. A tak se „živil vším možným, dobře psal“.

„Kdyby nešel na medicínu, tak by asi skončil buď jako novinář, nebo jako spisovatel,“ říká Beneš starší. Jak dnes víme, lékařství se jeho otci nakonec vystudovat podařilo a skončil u neurochirurgie, která v zemi teprve začínala. Spisovatelské choutky jej ale podle něj nikdy neopustily, na psaní se vrhl po odchodu do důchodu a napsal několik sci-fi knih, přispíval také do novin. „Já mu posledních 25 let říkal, ať napíše historii české neurochirurgie, ale nikdy jsem ho k tomu nedonutil,“ vzpomínal Beneš starší s úsměvem.

Zemřel neurochirurg Beneš nejstarší (†100). Stál u zrodu oboru v ČSSR, věnoval se dětem

V důchodu také aktivně sportoval, což byla vášeň, které se oddával celý život. Měl rád všechny sporty, kde byl nějaký míč, hlavně fotbal, ten hrál naposledy zhruba v 80 letech. „Nejdéle hrál tenis, a to až do svých 90 let,“ konstatoval syn. Podle něj má sport a medicína, zvlášť chirurgický obor, dost společného. „Je to určitý výkon, který přinese buď uspokojení, nebo frustraci (…) ve sportu ani v medicíně se nepodvádí,“ říká Beneš starší.

Sportu se oddává i Beneš mladší, vnuk Beneše nejstaršího a také neurochirurg. Jezdí například na kole, což jak říká, oba výrazní muži v jeho rodině nechápali – chybí zmíněný míč. Obecně sport a neurochirurgie jsou dvě věci, které provází celou rodinu, takže vánoční sešlosti vždy trochu vypadaly jako neurochirurgický kongres. „Manželky se občas pokoušely to zavést jinam, ale my se k tomu rychle vrátili,“ smál se Beneš starší na ČT.

„Opravdu udělal hrozně moc“

Každý z nich se přitom setkal s trochu jinou neurochirurgií. Když obor v minulém století začínal, diagnostikovalo se podle klinického nálezu. Cílem neurochirurga bylo zajistit, aby pacient přežil – v jakém stavu bude, se ale příliš nehledělo, vlastně to ani nebylo možné. Právě Beneš nejstarší se to snažil změnit. „Možná byl u nás první, kdo razil termín kvalita života,“ uvedl jeho syn.

Změna začala být možná i díky pokroku technologií. „Obor se dramaticky změnil v 70. a 80. letech (…) klíčovými objevy byly počítačová tomografie a magnetická rezonance, když jsme konečně viděli do té hlavy, co tam jdeme dělat,“ popisoval Beneš starší. Beneš mladší potvrzuje, dnes už je mezi prioritami pacientovi nijak neuškodit. „Je to o tom, aby člověk po operaci byl schopen dělat to, co dělal před operací, aby operace do jeho života vůbec nezasáhla.“

Premium

Bolest hlavy není příznakem nádoru, říká neurochirurg Vladimír Beneš

Beneš nejstarší si přerodu svého oboru stihl užít až na konci kariéry, nicméně novinky sledoval prakticky až do své smrti. „Byl pořád zvídavý,“ říká syn, načež popsal, že jeho otec si dokázal udržet optimismus, i když si vybral velmi chmurná témata, jako je poranění míchy. „Opravdu udělal hrozně moc, proto mu někteří vozíčkáři u nás říkají otec paraplegiků.“

A jak to bude s pokračováním rodiny Benešů? Přijde i čtvrtý Vladimír, který by se stal neurochirurgem? Minimálně po mužské linii to zřejmě nepůjde. „Já mám dvě dcerky… jestli budou mít zájem o medicínu, tak je v tom budu jen podporovat,“ svěřil se Beneš mladší. Budoucnost tak možná bude v rukách žen.